17. ledna 2014

17. ledna 2014 v 13:47 | Míša |  Deník
Mám pocit, že můj život za nic nestojí. Totálně jsem selhala. Kdybych mohla vrátit čas, vrátila bych se do doby, kdy mi bylo 14 let a tu mladou holku bych profackovala, aby se vzpamatovala.

Měla jsem nalinkovaný život. Měla jsem svoji vysněnou budoucnost, reálnou budoucnost. Měla jsem šanci si splnit tolik snů a nedokázala jsem vůbec nic. Dneska tu sedím a nemám nic. Jo, někdo mi mohl odporovat, mám za sebou pár úspěchů a vím, že někteří by za to dali kus života, ale mně to nestačí. Ne, není to namyšlenost, není to nosánek nahoru, ale chci od života víc. Nějakou jistotu.

Tak dva roky se hodně změnilo. Přišla jsem o iluze, o tátu, o chlapa, kterého jsem milovala a přišla jsem o pár skvělých přátel, kteří mi dodávali energii do žil. Jo, pořád mi chybí.

Přijde mi hrozně těžké ráno vstát, dýchat, žít. Nemám chuť v tomhle pokračovat. Zase to na mě padá a jestli se hodně rychle něco nezmění, tak nevím jak to bude dál. Nemám o tom s kým mluvit. Nemám to komu říct. Přijdu si zase tak hrozně sama, zavřená doma, zírající do zdi. Přijde mi, že jsem zpátky v těch dobách, kdy jsem žila jen pro sobotní večery.. Jen tehdy můžu vypadnout, být mezi kamarády, užít si večer a vypnout.

Doufala jsem, že tohle životní období bude dávno za mnou, ale zase jsem se mýlila, jako vždy. A je to ještě těžší. Protože teď už nejsem sama. Jsme na to dva. Oba cítíme tu bolest, oba to prožíváme. Už neničím jen sebe, ničím nás oba, náš společný život. Z čehož mám pochopitelně ještě horší stavy.

Nechci se opakovat, ale minulost mě vždy dožene... a tak to znovu zmíním a zdá se ne naposledy... Bylo by lepší, kdybych tam tenkrát umřela..

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama