Alkoholismus

15. února 2014 v 15:00 | Míša |  Články
Alkoholismus nebo též závislost na alkoholu, opilství je chronické recidivující onemocnění postihující nejen celou osobnost postiženého jedince po stránce psychické a fyzické, ale i jeho blízké, zvláště pak rodinné příslušníky. Patří mezi nejzávažnější a nejrozšířenější formy závislosti. Obecně lze o alkoholismu hovořit tehdy, dosáhne-li závislost na alkoholu takového stupně, že škodí buď jedinci, společnosti nebo oběma. Tuto nemoc je možno jako všechny ostatní duševní i tělesné poruchy léčit. Průběh závislosti na alkoholu je různý. Odlišuje se mimo jiné podle toho, jaký alkohol je zneužíván.
V České republice je alkohol problém, který je často bagatelizován. Dá se říci, že lidí, kteří problematicky konzumují alkoholické nápoje, jsou v Česku desetitisíce. Z dostupných statistik vyplývá, že problém tohoto druhu má 25 % mužů a 10 % žen. Znepokojující je i rozšířenost konzumace alkoholu mezi mládeží. Tento fenomén je na okraji zájmu veřejnosti a zastiňuje ho viditelnější drogová problematika. Je nutné konstatovat, že alkohol, i přesto, že je legální, pořád zůstává drogou srovnatelnou skokainem nebo opiáty. Nabaluje na sebe celou řadu negativních jevů, jako je kriminalita, rozvodovost, sekundární chronická až smrtelná onemocnění.

Alkohol působí na lidský mozek nejrůznějším způsobem. Může působit podobně jako amfetamin tj. povzbudivě, ale zároveň zklidňuje a otupuje úzkost (podobně jako např. benzodiazepiny). Má i lehce anestetický účinek. Po požití tedy dojde k pocitům uvolnění a klidu. Ovlivňuje tělesnou teplotu a působí též na motoriku. Tyto účinky alkoholu způsobuje skutečnost, že alkohol působí na různé systémy přenosu impulsů mezi nervovými buňkami (neuropřenašečové systémy): dopaminový, serotoninový, endorfinový.
Zablokuje-li alkohol glutamátové receptory, může dojít k utlumení několika různých procesů v neuronu, který přijímá podněty, včetně výdeje dalších neuropřenašečů. Zároveň tlumí aktivaci enzymů a hormonů, které hrají zásadní roli takřka ve všech tělesných procesech. Dochází ke zhoršení schopnosti neuronu zapínat a vypínat geny. Zapínání a vypínání genů je jedna ze základních tělesných funkcí. Je to jediný způsob, jak neurony mohou vytvářet receptory, vylučovat neuropřenašeče a udržovat se při životě. Narušení těchto procesů vede k narušení správného fungování mozku.

Funkce hipokampu má zásadní význam pro krátkodobou paměť a schopnost úsudku. Naváže-li se alkohol na glutamátové receptory v hippocampu, začne ovlivňovat paměť. Jedinec si ztěžka vzpomíná na to, co se stalo poslední dobou. Dokonce může dojít i k výpadkům paměti. Stejně tak se sníží schopnost sledovat své chování.

Alkohol ze začátku zvyšuje chuť k jídlu. Nepřímo stimuluje činnost hypotalamu, tedy oblasti mozku, ve které se nachází centrum hladu. Alkohol snižuje i rychlost reakcí. Je pravděpodobné, že i mozek pracuje pomaleji, zároveň ale i zornice reagují pomaleji na stimuly z mozku a zhoršuje se motorika. Díky velkému uvolňování tepla může snadněji nastat smrt zmrznutím nebo podchlazením.
Protože první stadium okysličení alkoholu probíhá postupně, koluje nerozředěný v krvi, která jej zahání do všech tkání. Jestliže se na dočasném uskladnění alkoholu podílejí všechny tělesné tkáně, je tímto procesem nejvíce poškozena tkáň nervová, která je na alkohol vůbec nejcitlivější. Tím je i vysvětlena opilost, jež je tedy v pravém smyslu narušení především vyšší nervové činnosti, což je práce buněk mozkové tkáně. Pořadí působení alkoholu na nervový systém je následující: mozková kůra, podkoří a mozeček, prodloužená mícha.


Kdo je alkoholik?

Zde je čtyřicet nejmarkantnějších znaků. Dle Dr. Jellínka:
  • Okénka (výpadky paměti na dobu v opilosti) s postupnou narůstající frekvence
  • Tajné pití
  • Trvalé myšlenky na alkohol
  • Překotné pití (nekontrolované)
  • Pocity viny
  • Vyhýbání se narážkám na alkohol
  • Změněná kontrola pití (neschopnost přerušit nebo zdržet se pití)
  • Vysvětlování důvodů k pití
  • Sociální obtíže narůstají
  • Velikášské chování jako kompenzace ztráty sebeúcty
  • Nápadné agresivní chování
  • Trvalý pocit zkroušenosti
  • Období abstinence vynucené tlakem okolí
  • Změny způsobu pití (k předcházení nepříjemnostem)
  • Ztráta dosavadních přátel nebo rozchod s nimi
  • Změna (změny) zaměstnání
  • Konání se točí kolem alkoholu (podřizování zájmů)
  • Ztráta zájmu o vnější svět
  • Nápadné sebelitování
  • Úvahy nebo realizace úniku z dosavadního prostředí
  • Změny v rodinném prostředí - odcizení
  • Bezdůvodné námitky alkoholika proti členům rodiny
  • Vytváření tajných zásob alkoholu v domově, práci, aj.
  • Zanedbání přiměřené výživy
  • Hospitalizace pro poruchy na tělesném zdraví
  • Pokles sexuálního pudu
  • Alkoholická žárlivost
  • Pravidelné ranní doušky
  • Výskyt prodloužené intoxikace
  • Etická deteriorace
  • Postižení mentálních schopností
  • Alkoholické psychózy
  • Styky s morálně deprivovanými osobami
  • U nižších společenských vrstev pití technického alkoholu (Okena)
  • Zvýšení tolerance - lepší snášenlivost, pozdější opití
  • Nedefinovatelné úzkosti
  • Třesy
  • Pití nutkavého rázu
  • Zhroucení racionalizačních systémů - tj. debakl
  • Lhaní, ev. i kriminální činy, krádeže

Nezbývá mi, než souhlasit, že o alkoholismu se u nás prostě nemluví. Každý pije jen na chuť a samozřejmě pouze příležitostně. Málo kdo ale přizná, že je to sedmkrát do týdne. Z alkoholismu si u nás každý jen tropí legraci. Ale ona to pak sranda rozhodně není. Ten konečný, poslední, stav je něco hrozného. Nemám s tím sama zkušenosti. Znám pár lidí, o kterých mohu s klidným svědomím prohlásit, že jsou alkoholici. Vím, že by s tím měli přestat. To, jakým způsobem existují je hrozné. V jakých podmínkách žijí. Když seženou peníze, běží pro flašku rumu, i přesto, že již pár dní nejedli. Ale znám někoho, velmi blízkého člověka, který bohužel pochoval oba své rodiče, alkoholiky. Propili všechny peníze, propili dům, nadělali dluhy a nakonec propili i vlastní život. Ten člověk se rodičů dávno zřekl, ale i tak to muselo být hrozně těžké, zvlášť, když sám má alkohol rád. Věřím, že to pro něj je poučení a že si na to sám dá pozor.
Ono je dost těžké sama o sobě říct, zda jsem alkoholik či ne. Byly doby, kdy jsem denně pila. Ale třeba skleničku. Žádné bezvědomí, výpadek paměti. Dnes piji tak max. dvakrát do měsíce v sobotu večer.. sice hodně.. ale pořád asi v normě. Takže doufám, že alkoholismus není něco, co by se mě přímo týkalo. Ale i přesto bych na to ráda poukázala, zvlášť u mladých lidí, jenž jsou ještě ve vývinu a zbytečně si ničí zdraví a tím i život. Nestojí to za to. Zbytečně se opíjet. Dejte si sklenku na chuť, ale nepijte, abyste byli "cool", "in" a bůhví co ještě.. Alkohol není frajeřina.

Myslete na to. Život máte jen jeden a umírat na absťák z nedostatku alkoholu není pěkný konec života.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama