Téma týdne: "Ohlušující ticho"

11. března 2014 v 9:13 | Míša |  Téma týdne
Buď blond. Buď blond. Buď blond.

Jedna velká místnost, strop, tři zdi, okno. Ze všech směrů tu na mě řve ticho. Je to nesnesitelný. Nic není tak hlasité, jako neustálé ticho.

Mluvit s květinami není znak bláznovství. Znakem bláznovství bude až to, když ti ty květiny začnou odpovídat.

Když jsem byla mladší, milovala jsem, když jsem mohla z města vypadnout na chatu, kde jsem vždy nalezla úplné ticho. Milovala jsem hodiny sedět v trávě a jen se dívat kolem sebe. Odjakživa jsem byla trošku samotář a hledala jsem útěchu v maličkostech. Pozorovat přírodu, květiny, broučky, nebe... Vydržela jsem v tomhle mém osobním tichu hodiny a hodiny. Nepotřebovala jsem nikoho kolem sebe, nemusela jsem s nikým mluvit. Jen já a moje ticho.

Jenže to bylo chtěné a vyhledávané ticho a v tom je ten kámen úrazu. Teď ticho nehledám a nevyžaduji. Zoufale toužím po hluku, zoufale toužím, aby tu na mě někdo hovořil. Tak moc chci někoho poslouchat, třeba drmolení totálních kravin, ale aby někdo mluvil a já mohla zas jen poslouchat. Vnímat svět okolo sebe.

Tohle ticho, jeden pokoj, tři stěny, strop a okno. Bolí mě z toho hlava.

Stojí na druhé straně místnosti a něco říká. Vidím jak se mu hýbají rty, ale nic neslyším. Dívám se na něj, úporně se snažím poslouchat, ale nic neslyším. Mluví vůbec? Mluví na mě?

Tohle ticho, tak ohlušující.

Stojím na kolejích, vidím blížící se vlak. Vidím ho. Světla mu svítí, oslňují mě, bolí mě z toho oči. Houká? Vidí mě? Snaží se mi dát znamení? Ustoupím.. projíždí. Ale pořád jen ticho. Nic jiného než ticho.

Ticho dokonale ovládlo můj život. Ticho a nic víc.

Vidím ho, je tak krásný. Cítím ho, nádherně voní. Pohybuje rty, něco říká. Ale já slyším jen ticho, ohlušující ticho, které ovládlo můj svět. Vymazalo všechno veselé, vymazalo smích. Zničilo můj optimismus. Zabilo všechny dobré stránky, které jsem měla. A jako obranu moje tělo nainstalovalo tohleto ticho. Aby už nebylo nic jiného.

Vážně doufám, že jednou přijde den, kdy se probudím, vyběhnu ven, oči mi oslní sluníčko, ucítím vůni ranní trávy, na nohou ucítím rosu, od ucha k uchu roztáhnu úsměv a za sebou uslyším: "Dobré ráno, miláčku".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama