Zámky

11. března 2014 v 2:39 | Míša |  Výlety

Zámek Boskovice


Nedaleko nad dnešním městem Boskovice stával od 13. století stejnojmenný hrad, opuštěný roku 1733. Dnes je pozoruhodnou zříceninou, v nedávné době stavebně zabezpečenou a nově opatřenou vnějšími hradbami odpovídající výškou původním. Nástupcem hradu se stal čtyřkřídlý zámek, vystavěný v letech 1819 - 1826. Stavebníkem byl kníže František Xaver z Dietrichštejna, který vybral pro zámek příhodné místo bývalého kláštera (zrušeného císařem Josefem II. roku 1784), jehož zdi byly pro stavbu částečně využity. Zámek nese typické slohové znaky empiru, jeho interiéry dokonce v nebývale čisté podobě. Dnes je opět majetkem hraběcího rodu Mensdorff-Pouilly.
Z interiérů vyniká hlavní sál, prostupující dvěma patry zámku. Zámecká instalace, zahrnující také bohatou knihovnu a obrazy nizozemských malířů, přibližuje návštěvníkům dobu první třetiny 19. století.












Zámek Častolovice


Na místě bývalé vodní tvrze Půtů z Častolovic vybudoval Friedrich von Oppersdorf (+1615) pozdně renesanční zámek, skládající se tehdy z horní části obytné a spodní části užitkové. Roku 1694 kupuje celé panství Adolf Vratislav ze Šternberka z jehož hraběcího rodu pochází i současná majitelka zámku.

Významnější přestavby se Častolovicím vyhnuly s výjimkou romantických úprav v 19. století, které byly později odstraněny ve prospěch původní renesanční podoby.

Nejkrásnějším interiérem je Rytířský sál s portréty Šternberků a renesančním kazetovým stropem. V jeho čtyřiadvaceti polích jsou vymalovány biblické výjevy ze Starého zákona. V sousední kapli Božího Těla se nalézá oltář tyrolského původu s pozdně renesančními reliéfy (1601) a nástropní fresky z pozdější doby. Dvacet zpřístupněných pokojů připomíná život na zámku od renesance po biedermeier. Jídelna je zdobena obrazovou galerií českých panovníků. Na zámek navazuje anglický park z 19. století s jezírkem, růžovou a vodní zahradou a mini-zoo.


Červená lhota


Jednou z nejromantičtěji položených památek v Čechách je jihočeský vodní zámek Červená Lhota. Vyrůstá na skále, která se přehrazením údolí a vzedmutím vodní hladiny stala malým ostrůvkem. Zemanskou tvrz koupil roku 1530 Jan Kába z Rybňan a brzy na to ji přestavěl na renesanční zámek.

Po roce 1641 se Lhota stala majetkem Slavatů, pánů na nedalekém Jindřichově Hradci. Před polovinou 19. století nechal E. J. Schönburg-Hartenstein upravit zámecký exteriér v romantickém duchu. Na počátku 20. století cimbuří a jiné neogotické prvky zmizely. Architekt H. Walcher z Moltheimu je nahradil pseudorenesančními štíty s oblouky nahoře, pro Červenou Lhotu dnes charakteristickými.

Návštěvníci vstoupí nebo nahlédnou do šestnácti velmi útulných, komorně laděných interiérů, vypovídajících o životě od renesance až po 19. století. V paměti utkví portrét "Ošklivé vévodkyně" Markéty Tyrolské a Korutanské zvané "Pyskatá", či vzpomínka na hudebního skladatele Karla Dietterse z Diettersdorfu.

Zaujme Pánská pracovna s renesančními obrazy a uměleckými díly z téže doby, barokní jídelna s bohatou štukovou výzdobou i půvabný Francouzský salon zařízený ve stylu druhého rokoka. Z oken na jižní a západní straně zámku se otevírají neobyčejně působivé pohledy přes hladinu jezera do zámeckého parku.


Dětenice


Dětenice se nacházejí v okrese Jičín, 68 kilometrů severovýchodně od Prahy. Ve 14. století v těchto místech stávala tvrz, kterou přestavěl rod Křineckých z Ronova na zámek, dodatečně doplněný mohutnou věží. Roku 1760 koupil Dětenice hrabě Jan Kristián Clam-Gallas, iniciátor zásadní pozdně barokní přestavby zámku. Přibližně o století později získali panství Maltézští rytíři, za nichž došlo k úpravám zámku. Později nabídli objekt k prodeji a zájem o něj projevila dokonce i španělská královna. To se však státním úředníkům ve Vídni nezamlouvalo a zámek koupil průmyslový podnikatel Adolf Bloch. V roce 1948 vyvlastnil objekt stát, který ho nechal zpustnout. Naštěstí v letech 1998 - 2001 proběhla rozsáhlá rekonstrukce zámku, po které byl zpřístupněn návštěvníkům.
Zámecké interiéry jsou vybaveny převážně barokním a klasicistním nábytkem a dalšími předměty uměleckého řemesla. Stěny a stropy jsou zdobeny freskami a nástěnnými malbami, některé ještě rokokovým nebo klasicistním štukem. Je zde sbírka obrazů a zbraní.


Frýdlant


Mohutný, raně gotický hrad vybudoval mocný rod Ronovců, z jejichž doby pochází jádro válcové věže, která ještě dnes tvoří dominantu celé stavby. V roce 1278 přechází frýdlantský hrad v držení pánů z Biberštejnu, kteří jej rozšiřují o další objekty. Vnější podobu Frýdlantu podstatně proměnila renesance, především ve druhé polovině 16. století, kdy italský architekt Marco Spazio vystavěl v podhradí patrový zámek s renesančními štíty a se sgrafitovou výzdobou fasád. Již stojící objekty se vnějškově musely přizpůsobit novému stavebnímu slohu.

Po bitvě na Bílé hoře (1620) získal panství Albrecht z Valdštejna a po jeho zavraždění obdržel zámek Matyáš Gallas, vrchní velitel císařské armády. Po požárech zámku (1676 a 1684) dochází k raně barokním přestavbám. V 19. století se začaly do architektury hradu a zámku promítat historizující stavební zásahy. Pozoruhodnost - sbírky v zámku byly veřejnosti zpřístupněny již od roku 1801.

Ve Frýdlantě prochází návštěvníci více než padesáti přístupnými interiéry, průvodcovská trasa je proto delší a fyzicky náročnější. Mnoho pokojů má vynikající historizující výzdobu. Interiéry jsou vybaveny nábytkem z posledních čtyř století, je zde keramika a porcelán, kvalitní zbrojnice a v menším rozsahu další sbírky. Ke kuriozitám patří dvě stovky dýmek. Z období kolem roku 1900 pochází zámecká kuchyně s ojedinělým souborem měděného a cínového nádobí. Obě kamna a gril jsou stále ještě funkční.


Zámek Hluboká


Na místě dnešního zámku stával od druhé poloviny 13. století raně gotický hrad, podstatně rozšířený koncem 15. století Vilémem z Pernštejna. Roku 1562 prodal král Ferdinand I. Hlubokou do dědičného vlastnictví pánům z Hradce, kteří hrad přestavěli na renesanční zámek. O století později koupil hlubocké panství Jan Adolf I. Schwarzenberg, zakládající člen rodové větve, která působila v jižních Čechách bezmála tři sta let. Na přání knížete Adama Františka, Adolfova vnuka, přestavěli na počátku 18. století P. I. Bayer a jeho nástupce A. E. Martinelli zámek do podoby barokní.

Ve druhé třetině 19. století se rozhodli kníže Jan Adolf II. s manželkou Eleonorou přestavět Hlubokou ještě jednou, tentokráte do podoby romantické. Projekt vypracoval architekt Franz Beer a ten také stavební práce, zahájené roku 1840, po dvacet let řídil. Staré budovy byly zbourány a místo nich nově vystavěn malebný zámek ve stylu tudorské gotiky. Jeho náročnou vnější a vnitřní výzdobu dokončil roku 1871 Beerův nástupce Ferdinand Deworetzky.

Hluboká patří bezpochyby k nejkrásnějším zámkům Čech. Stěny a stropy reprezentačních sálů v prvním patře zámku jsou obloženy ušlechtilým dřevem s neobyčejně bohatou truhlářskou a řezbářskou výzdobou. Ložnici a oblékárnu kněžny Eleonory, Hamiltonův kabinet a čítárnu zdobí obrazy evropských mistrů 16. - 18. století, krásné lustry, pozdně renesanční vitráže a delfská fajáns.

Nejvzácnější kusy nábytku jsou umístěny v Ranním salónu a doplněny malovanými čínskými vázami z 18. století. Portréty na stěnách Ranního salónu, malé jídelny, kuřáckého a přijímacího sálu představují nejvýznamnější příslušníky schwarzenberského rodu. Na stěnách velké jídelny je vystaven hodnotný soubor tapisérií, utkaných v Bruselu v první polovině 17. století. Největším sálem je knihovna s kazetovým stropem, převezeným na Hlubokou z rodového hradu Schwarzenberg.






 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama