Bojovník světla ví, že bitvy, jež svedl v minulosti, jej nakonec vždy něčemu naučily. Nicméně mnohá ta ponaučení mu způsobila víc utrpení, než bylo třeba. Nejednou promarnil čas bojem kvůli nějaké lži. A trpěl kvůli lidem, kteří si jeho lásku nezasloužili.
Aby opravdová energie lásky mohla projít vaší duší, musí ji zastihnout v takovém stavu, jako byste se právě narodila. Proč jsou lidé nešťastní? Protože tu energii chtějí uvěznit, což je nemožné.
Mnoho lidí už opustil někdo, koho nejvíc milovali, a přece dokázali proměnit hořkost ve štěstí.
Každý člověk má své touhy; střeží je jako poklad, a i když jsou to city, které někoo odradí, většinou lákají ty, co jsou pro nás důležití. Je to cit, který si má duše vybrala, a je tak silný, že může nakazit všechno a všechny kolem.
Panno Marie, dej, ať se mi vrátí víra. Učiň mě nástrojem své vůle. Dovol, abych se mohla učit s pomocí lásky.
Potřebuji psát o lásce. Musím přemýšlet, přemýšlet, psát a psát o lásce, nebo mi pukne srdce.
Svět bude opravdový, až bude člověk umět milovat - do té doby budeme žít v přesvědčení, že lásku známe, ale nebudeme mít odvahu čelit jí takové, jaká je.
Opravdová láska dokáže vzdálenosti odolat.
Žádný bojovník světla se nebojí zklamání - protože zná moc svého meče a sílu své lásky.
To, že jsem schopen takové lásky, jakou jsem nikdy nepoznal, mě přivádí do stavu milosti.
Celý život jsem chápala lásku jako jakési sdílené otroctví. Byla to lež: svobodný je jenom člověk, v jehož životě láska je. Kdo se někomu plně oddá, kdo se cítí svobodný, miluje nejvíc. A kdo miluje nejvíc, cítí se svobodný.
Nikdy se nesnaž obě milostné zkušenosti neprozřetelně srovnávat; lásku nelze měřit, jako měříme nějakou silnici nebo výšku budovy.
Láska je plná nástrah. Když chce o sobě dát vědět, září. Stín, který vrhá, si však nechává pro sebe.
Jestli jste už někdy prožil lásku, víte, jaké je s ní trápení.
Bojovník světla se snaží zjistit, s čím může počítat. A vždy přezkoumá vlastní výzbroj, jíž je víra, naděje a láska.
Jsem zamilovaná a bojím se, že budu trpět. Neboj se; toto utrpení by bylo možné odvrátit, jenom kdyby ses lásky zřekla.
Žádný cit - třeba láska - nestárne společně s tělem. City patří ke světu, v němž neexistuje čas ani prostor, ani hranice.
Láska nikdy nepřinesla štěstí. Právě naopak, je to vždycky úzkost, bitevní pole, spousta probdělých nocí a otázek, jestli jednáme správně. Skutečná láska znamená extázi a agonii.
Cožpak může člověk vymazat ze srdce bolest ze ztráty? Ne. Ale může se těšit z nějakého zisku.
Na všechny definitivní rány, jež zasazuje láska - to jest na rozchod - je jediným účinným lékem čas. Je třeba intenzivně trpět a zcela se vyhýbat drogám, utišujícím prostředkům a modlitbám ke svatým.
Musel jsem ji ztratit, abych pochopil, že chuť znovunalezeného je to nejsladší, co můžeme okusit.
Otevřela jsem okno i své srdce. Slunce zaplavilo pokoj a láska moji duši.
Mohl bych si myslet, že mi život vzal to nejdůležitější: lásku. Bolesti lásky však vždycky přejdou.
Věříte, že minulé lásky vás naučily líp milovat? Abych se mohla cele oddat, musela jsem zapomenout na jizvy, které mi způsobili jiní muži.
Každý bojovník světla už zranil někoho, koho miluje. Proto je bojovník světla; protože tím vším prošel a neztratil naději, že se polepší.
Neexistuje láska v klidu. Kdo se jí přiblíží, je ztracen. Nedokázala si vzpomenout ani na jedinou chvilku, kdy jí láska přinesla klid. Vždycky ji provázela agonie, extáze, prudká radost a hluboká žalost.
Láska nám dává potřebnou sílu, abychom se zhostili nemožných úkolů.
Odvaha neznamená nemít strach - nýbrž schopnost nenechat se jím ochromit.
Svému cíli se musíš oddat bez výhrad. Rozpolcená říše neodolá náporu nepřítele.
Není těžké obnovit nějaký život. Stačí si uvědomit, že jsme stále silní jako dřív. A využít to k svému prospěchu.
Vždycky si musíme uvědomit, kdy se nějaká etapa uzavírá. Ukončit cyklus, zavřít dveře, dopsat kapitolu - nezáleží na tom, jak to nazveme, důležité je považovat za minulost životní okamžiky, které už skončily.
Je třeba riskovat, jít určitými cestami a opouštět jiné. Nikdo nedokáže volit bez obav.
Nejvíc nejopravdověji člověk touží mít někoho blízkého. Pak se všechno dává do pohybu, muž a žena rozehrají hru, ale to, co předchází - ta přitažlivost, která je spojí -, se nedá vysvětlit. Je to nezachytitelná touha ve své ryzí podobě.
Všichni jsme částí božské jiskry. Účelem stvoření nás všech je to, čemu se říká láska. Probuď se, procitni k té lásce. Minulé už se nemá vracet. Musí být uznáno budoucí.
Hledání lásky je složité - protože nás může dovést stejně tak do nebe jako do pekla.
Na tomto světě je důležitá jenom láska. Taková byla Ježíšova láska k lidstvu, a byla tak velká, že otřásla hvězdami a změnila chod lidských dějin. Život jediné bytosti dosáhl něčeho, co nedokázali králové, vojska ani říše.
Kdo miluje a doufá, že bude jeho láska opětována, ztrácí čas.
Žárlit je jistě přirozené, přestože ji život naučil nevěřit, že toho druhého může vlastnit; s když tomu někdo věří, lže sám sobě.
Když je bojovník světla osamělý nebo unavený, nesní o vzdálených ženách a mužích; vyhledá toho, koho má vedle sebe, a s ním sdílí svou bolest nebo potřebu lásky - s potěšením a bez pocitu viny. Bojovník ví, že nejvzdálenější hvězda Vesmíru se projevuje ve věcech, jež ho obklopují.
Všichni jsme něčím povinování lásce: musíme umožnit, aby se projevila tak, jak to bude považovat za nejlepší.
Láska se ztrácí, když začneme přesně určovat pravidla, jak se má projevovat.
Lidé dávají darem květiny, protože v nich je skutečný smysl lásky. Kdo se pokusí vlastnit květ, uvidí, jak jeho krása vadne. Kdo se však jenom podívá na květinu na lukách, ponechá si ji navždycky.
Nikdo nemůže vlastnit to, co je na Zemi nejkrásnější - večer, kdy do oken bije déšť, nebo klid, jejž kolem sebe šíří spící dítě - můžeme to však poznat a milovat. Těmito okamžiky se zjevuje lidem Bůh.
Zamilovaní lidé působí příznivě na prostředí, v němž žijí.
Jsme bojovníci světla. Silou naší lásky, naší vůle, můžeme změnit náš osud i osud mnoha lidí.
Opravdová láska se nemá pokoušet napravovat druhé, ale těšit se z toho, že vše je lepší, než jsme očekávali.
Bojovník světla je na světě proto, aby pomáhal svým bratřím, a ne proto, aby odsuzoval svého bližního.
Tradice pohostinosti nemůže zmizet. Kdykoli někoho přijmeme, otvíráme se dobrodružství a tajemství.
Ten, kdo propadne vášni a nebere ohledy na společné blaho, bude ustavičně žít v úzkosti: že zraní partnera, že se znelíbí té nové, vášnivě milované osobě, že ztratí vše, co si vybudoval.
Každý bojovník světla se poděluje s ostatními o vše, co o cestě ví. Pomoz mi a bude ti pomoženo. Každý musí předat, co se naučil.
Občas se pokoušíme zotročit vše, co milujeme - jako by sobectví bylo to jediné, co udrží náš svět v rovnováze.
Raději tedy přijmu svou samotu: kdybych v téhle chvíli chtěla před ní utéct, nikdy už znovu nenajdu žádného partnera. Jestliže ji přijmu, místo abych proti ní bojovala, situace se možná změní. Poznala jsem, že samota je silnější, když se proti ní stavíme - ale slábne, když ji prostě nebereme na vědomí.
Bojovník světla sdílí svůj svět s lidmi, jež miluje. SNaží se je povzbudit, aby delali to, co by chtěli, ale k čemu nemají dost odvahy.
Odpuštění je obousměrná silnice: vždy, když někomu odpouštíme, promíjíme zároveň i sobě.
K dobrému boji potřebujeme pomoc. Potřebujeme přátele, a když nejsou nablízku, musíme si změnit samotu v hlavní zbraň.
Svět potřebuje především příklady, lidi schopné prožívat své sny a bojovat za své ideje.
Když milujeme, vše nabývá ještě většího smyslu.
Opravdová láska je činem naprostého odevzdání.
