Květen 2015

Téma týdne: "Z generace na generaci"

20. května 2015 v 10:38 | Míša |  Téma týdne
Nemohu přestat plakat. Mám pocit, že jsem vnitřně už zcela vysušená, ale z očí mi i přesto nadále tečou litry slz. Jedna generace skončila, další se zrodí. Ale to už on neuvidí. Nikdy si nepochová vlastní vnouče, nikdy ho neuvidí.
Ovšem nebylo všechno marné, ze starší generace se na mladší generaci i přes jeho absenci přenesou jen ty nejlepší věci. Znám a umím všechno, co mě můj děda naučil a hodlám to předat svým dětem. Budu jim vyprávět, jak skvělý byl můj děda člověk, jak moc mi dal, a vzal.

Říká se, že každá další nová generace je horší a horší. Ale s čím to srovnáváme? S generací, kde nebyl internet, nesedělo se u počítačů, na tělocvik se nosili červené šortky a nacvičovalo se na spartakiádu. Tak se nedivme, že je dnešní generace horší, když srovnáváme jablka s hruškami. Za vším stojí člověk. Jak prosté by to bylo, kdyby rodiče věnovali čas a úsilí k výchově svých dětí. Stačilo by, aby děti měly základní slušné vychování a aby cítily, že jsou milovaní a respektovaní.

Jsem 90. ročník. Moje výchova byla, jak to říct, zajímavá. Na jedné straně babička, která mi dovolila všechno, na druhé straně babička, u které jsem musela dřít a nesměla jsem pomalu nic. Mezi tím stáli rodiče, kteří se opravdu snažili mi vštípit pod kůži jen to dobré. Občas té výchovy dost lituji, jsem totiž zvyklá zdravit, o všechno prosit, za vše děkovat a všude se omlouvat. Když do mě při nákupu někdo strčí, tak i když je to jeho vina, omlouvám se já a ještě mi vynadá. Pracuji v ekonomické branži, kde je třeba mít ostré lokty, a proto je moje vychování spíš někdy na škodu. Zas na druhou stranu, mám v sobě velmi vysokou míru taktu, což je celkově dost dobrá věc.

V každé generaci je pár jedinců, kteří tam dost dobře nezapadají a pak jsou tu i ti, kteří jsou naopak sto let za opicemi a jejich inteligence dost pokulhává. Důležité ale je, že se nemůže nová generace srovnávat s žádnou starší, protože jsou jiné podmínky, jiné zájmy, srovnávat se to prostě nedá.

Z generace na generaci by se mělo přesouvat především to dobré, to by se dětem mělo vštěpovat hodně hluboko pod kůži. Také by se jim ale mělo vyprávět to špatné, ovšem tak, aby bylo jasně pochopeno, že se to opakovat nesmí. Mlčet by se o tom ale nemělo, protože historie má sklon k opakování a tak by ti další měli být připravení, aby se včas rozpoznali, co se děje a mohli tomu zabránit, nikoliv podlehnout.

Abych to nějak zakončila, všechno má sve klady a zápory, i generace. A jen a pouze ti silní jedinci mohou přežít.

15.5.2015

15. května 2015 v 13:55 | Míša |  Deník
Věříte na osud? Já jo. Věřím, že nic se neděje jen tak, ale všechno má svůj opodstatněný důvod.
Věřím, že to všechno vedlo k mé momentální situaci. Musela jsem být tolik nemocná, abych si o dva roky protáhla školu, musela jsem vzít tu hroznou práci v Praze, abych tím zabila rok života a nabrala cenné zkušenosti. Musela jsem to všechno prožít, abych teď v dubnu nastoupila do skvělé práce, která mě tak moc baví!

Musela jsem poznat tolik falešných "přátel", abych teď ocenila ty správné a dokázala si vybrat komu věřit a koho si nechat po svém boku.

A všechny ty vztahy? Všechny ty kopance? Bylo to nutné! Každý den kopanec byl nutný k tomu, abych na toho člověka zapomněla. Nemusím ničeho litovat. O každém z nich vím, že nebyli ti praví, nemusím se bát co by kdyby, a kdyby náhodou kterýkoliv z nich zazvonil u mých dveří, bez ostychu bych ho vyrazila.

Všechno zlé i dobré si pamatuji, jsou to skvělé zkušenosti, které mi do života daly opravdu hodně! Už vím, co chci, vím za čím si jdu. Po strašně dlouhé době jsem tak volná a přitom tak svázaná! Ale přijdu si volná. Ano, mám povinnosti, mám zodpovědnost, ale v duši jsem volný člověk. Nemusím už řešit blbosti. Jsem tak úžasně uvolněná a plná tolik nových věcí a myšlenek. Můžu prostě cokoliv. Mám pocit, že zvládnu cokoliv!

Tenhle novej stav je pro mě opravdu skvělý, neocenitelný. Mám se dobře :) Čímž jsem nasrala spoustu lidí :D

Lidi okolo mě mají momentálně pocit, že se asi musím složit, že prostě nemůžu dál :D a já jsem navzdory všemu šťastná :D A není to jen nějaká přetvářka, opravdu se tak cítím! Užívám si. Dělám všechno, co mě tolik baví! Každý den poctivě cvičím, hlídám si jídlo, dělám si běžné radosti, nakupuji, scházím se s přáteli a občas pařím :D :D Jsem pánem svého života a času ;)

Takže naposledy říkám, ano, skutečně ano, jsem moc šťastná a žiju si svůj perfektní život :)