Téma týdne: "Jeden den v cizím těle"

6. června 2015 v 23:03 | Míša |  Téma týdne
Přála bych si strávit jeden den v cizím těle. Nejlépe, aby to byl někdo, kdo hodně trpí. Možná bych si pak konečně začala vážit toho, co mám.

Není to tak, že bych byla úplná mrcha a vůbec ničeho si nevážila. Kdepak, jsem moc ráda, že jsem dospěla do tohoto bodu. Jsem hodně moc vděčná za svoji rodinu, svoji práci a za všechny ty bezva věci, které mi byly umožněny. Také jsem moc vděčná za všechna místa, na která jsem se mohla podívat. O tom prostě žádná! Ale pak jsou tu ty momenty, kdy se strašně sobecky lituju, je mi líto, že nemám tohle a nemůžu mít tamhleto. Obzvlášť mě štve, že skoro všude musím vlakem, protože prostě nemám auto. A to vám teda povím, v tomhle směru se umím litovat naprosto perfektně. A hrozně mě to štve! Ale i přesto se toho neumím vzdát. Je to takový zapeklitý, začarovaný kruh.

Chtěla bych jeden den strávit v těle nějakého boháče. Chtěla bych poznat ten pocit, když člověk může mít všechno, co chce. Chtěla bych si vytřít zadek pětitisícovkou :D Nemyslím si, že takoví lidé jsou opravdu šťastní a mají 100 % pravé přátele. Jsem přesvědčena o tom, že bych toho za jeden den měla dost a ještě ráda bych se vrátila k tomu svému. Ale jistota je jistota.

Chtěla bych jeden den strávit v těle nějakého člověka úplně na dně. Chtěla bych mít prázdnou peněženku, mít hlad, nemím kde složit hlavu, žádnou rodinu a ani přátele. Chtěla bych se potácet městem a nemít žádné plány. Tady jsem si naprosto jistá, že bych se ráda vrátila do svého těla.

Řekla bych, že si žiju takový ten zlatý střed, a proto bych chtěla poznat paradoxně naprosté extrémy. Jde mi především o jejich mysl, protože když to vezmu kolem a kolem, zažila jsem bohatství i naprosté dno, ale pořád jsem to byla já, s mojí myslí, a proto to nedokážu posoudit objektivně, protože jsem zažila příliš mnoho. Proto bych chtěla jejich mysl, jak to oni berou, co by chtěli, po čem touží. Protože ať už jsem byla bohatá, nebo chudá, toužila jsem vždy jen po jediné věci, žít tak, abych to jednou mohla někomu vyprávět tak, jak to skutečně bylo, a nemusela se za to stydět.

Nakonec, znám spoustu lidí, co by na jeden den chtěli být v mém těle. A musím se tomu smát. Proč? Asi budu znít hodně namyšleně, ale drtivá většina, by prstíkem hrabala, aby se o půl dne dřív mohla vrátit do svého těla.

Takže vlastně, opět jsem dospěla k názoru, že do cizího těla nechci, protože je mi naprosto dobře v mém šťastném, pracovitém a spokojeném těle. A tak to má být. Je úplně u prdele, co si o vás myslí jiní, záleží jen na tom, jak se cítite vy. Bude to nakonec jen vaše svědomí, kterému se budete muset zodpovídat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama