Listopad 2015

16. listopadu 2015

16. listopadu 2015 v 23:29 | Míša |  Deník
Každé ráno vstávám s pocitem, že dnešní den bude naprosto báječný a změní mi celý život. Nebo se o to alespoň snažím. A večer, než ulehám, snažím se vyjmenovat pár věcí, za které jsem ten den vděčná. Dost se mi teď daří ty negativní věci vytrácet z paměti a nechávat si v sobě jen ty dobré dojmy. Prostě se snažím vážit si maličkostí, jenže, je to fakt strašně těžký. Dřív mi to šlo úplně samo, byla jsem prostě ta veselá holka, kterou nic nevykolejilo. Byla to má pověst, že jsem prostě taková v pohodě. Než se to všechno začalo hroutit. Pokud mě znáte či sledujete, tak víte, že se mi za posledních pár let prostě pár věcí nevyvedlo a semlelo mě to mnohem víc, než jsem byla ochotna sama sobě přiznat. Věc se má tak, že jsem prostě přestala žít, začala jsem jen tak přežívat. Chodit do práce, večery trávit u televize. Nakonec jsem si na to zvykla a když už přišel čas, že jsem to chtěla změnit, tak si na to doma zvykli natolik, že mi to prostě nechtěli dovolit. Táákže, dostáváme se k řešení. Už mám plný zuby toho stereotypu. Takže naposledy, doufám, sbírám veškeré síly, co mi zbývají a opět začínám žít. Je mi jasný, že to půjde strašně pomalu. Přece jen, stárnu a stárne i moje okolí, lidé se berou, pořizují si děti, takže není moc šancí jak "divočit", ale chce to malé krůčky. Mám teď novou práci, která mě kupodivu hodně baví. Jsem hodně ve styku s lidmi, opravdu maximálně :D a to mi šíleně vyhovuje, úplně mě to změnilo. Sem tam se najde někdo hodně nepříjemný, ale ti milí lide to prostě maximálně vynahradí. Jsem v tomhle směru opravdu spokojená. To je první krok. Druhý krok, ehm, ostříhala jsem si vlasy. Ty krátké ke mně prostě patří. Vidím to každý den v zrcadle, jsem úplně jiná. Díky těm vlasům mi neuvěřitelně narostlo sebevědomí, fakt že jo! Mnohem víc si zase věřím, cítím se takhle prostě víc svá. Trošku jsem obměnila šatník, nepatrně. Prakticky jsem na sobě už dva měsíce neměla džíny, coo? :D Jsou to fakt jen malé krůčky, já to vím, ale lepší než sedět na prdeli a čekat, až mě to úplně definitivně semele. Aspoň něco dělám, aspoň jsem začala a hodlám pokračovat.

Takže přátelé, opět vás o to prosím, neotáčejte se ke mně zády a pomozte mi tohle kreténský období přežít a mějte se mnou trpělivost. Já se vám za to pokusím vrátit tu starou Míšu, tu, kterou měli všichni rádi a která se uměla smát a bavit a nebyla jen nepříjemný, zatrpklý společník lezoucí všem na nervy. Mám vás ráda.
M.