Prosinec 2015

Písně, co mění svět

1. prosince 2015 v 23:31 | Míša |  Muzika
Každý má rád muziku, každý si rád něco poslechne. A spousta lidí má, nebo měla sen muziku dělat, ať už hrát, zpívat, skládat, ale něco s muzikou. Důvodem, proč jsem muziku vždy chtěla dělat já je to, že si myslím, že muzika dokáže měnit životy lidí a svět vůbec. Dokážete si vybavit nějaký text či melodii, u které se vždy zamyslíte a máte ze sebe dobrý, nebo naopak špatný pocit? Připomíná vám nějaký song vaši lásku, šťastnou i zklamanou? Já osobně znám hodně textů díky kterým si uvědomím, že takhle už dál nee, že to jde, musí jít i lépe, a to je ten důvod, proč chci dělat muziku.






Kelly Clarkson - Sober

1. prosince 2015 v 20:41 | Míša |  Muzika


A já nevím
Tohle by mi mohlo zlomit srdce nebo mě zachránit
Nic není doopravdy
Teprve až mě úplně pustíš
Tak tady jdu se všemi svými myšlenkami, které jsem si chránila
Tak tady jdu se všemi svými obavami které mě zatěžují

Tři měsíce a jsem ještě střízlivá
Vybral si všechny mé plevely, ale udržoval si květiny
Ale já vím, nikdy není doopravdy konec

A já nevím
Můžu havarovat a hořet, ale možná
Na konci této silnice bych mohla chytit své mihnutí
Nebudu se trápit se svým tempem, chci to získat správně
Žádné porovnávání, další hádání, ne v tentokrát

Tři měsíce a já stále dýchám
Byla to dlouhá cesta od těch rukou, ve kterých jsem zanechala své slzy, uvnitř však vím
Nikdy není doopravdy konec, ne

Vzbudit se

Tři měsíce a já tu stále stojím
Tři měsíce a já se stávám lepší, jo
Tři měsíce a já stále jsem

Tři měsíce a je teď je to ještě těžší
Tři měsíce jsem tady žiju bez tebe
Tři měsíce, jo, tři měsíce

Tři měsíce a já stále dýchám
Tři měsíce a já si to stále pamatuju
Tři měsíce a já se vzbudila

Tři měsíce a já jsem pořád střízlivá
Vybral si všechny mé plevely, ale udržoval květiny

Sara Bareilles - Brave

1. prosince 2015 v 20:37 | Míša |  Muzika


Můžeš být úžasný
Můžeš proměnit slova ve zbraň nebo drogu
Můžeš být vyvrženec
Nebo odveta nedostatku něčí lásky
Nebo můžeš začít mluvit
Nic ti neublíží tak, jak to dokážou slova
A dostanou se ti pod kůži
Drží se uvnitř a mimo sluneční svit
Občas vyhraje stín
Ale já jsem zvědavá, co by se stalo, kdybys

Řekl, co chceš říct
A nechal slova vypadnout
Upřímně, chci tě vidět statečného

S tím, co chceš říct
A nechat slova vypadnout
Upřímně, chci tě vidět statečného

Prostě tě chci vidět
Prostě tě chci vidět
Prostě tě chci vidět
Chci tě vidět statečného

Prostě tě chci vidět
Prostě tě chci vidět
Prostě tě chci vidět
Chci tě vidět statečného

Všichni tam byli,
na všechny se díval z vrchu
Nepřítel
Propadl jsi strachu a tak trochu jsi zmizel
Klanějíc se mocným
Neutíkej, přestaň držet jazyk za zuby
Možná je tu cesta ven z klece,
ve které žiješ
Možná v jedenoho dne můžeš dovnitř vpustit světlo
Ukaž mi, jak velká je tvoje odvaha

Řekni, co chceš říct
A nechej slova vypadnout
Upřímně, chci tě vidět statečného

S tím, co chceš říct
A nech slova vypadnout
Upřímně, chci tě vidět statečného

Nevinnost, tvá historie ticha
Nebude k ničemu dobrá
Nebo myslíš, že ano?
Nech svá slova být čímkoli, jen ne prázdnotou
Proč jim neřekneš pravdu?

Řekni, co chceš říct
A nechej slova vypadnout
Upřímně, chci tě vidět statečného

S tím, co chceš říct
A nechat slova vypadnout
Upřímně, chci tě vidět statečného

Prostě tě chci vidět
Prostě tě chci vidět
Prostě tě chci vidět
Chci tě vidět statečného

Prostě tě chci vidět
Prostě tě chci vidět
Prostě tě chci vidět
Vidět tě statečného

Prostě tě chci vidět
Prostě tě chci vidět
Prostě tě chci vidět

Prostě tě chci vidět
Prostě tě chci vidět
Prostě tě chci vidět

1. prosince 2015

1. prosince 2015 v 20:27 | Míša |  Deník
Rozhodla jsem se, že mi patří celý svět. Proč? A proč ne? Komu jinému by měl patřit, když ne mně? Kdo jiný v mých očích může být vhodnější k vlastnictví celého světa? Tím nechci říct, že jsem nejlepší, ale proč bych se proboha nemohla nejlepší stát? Vždyť k tomu stačí tak málo. Prostě jen být hodná, milá, pomáhat, smát se, žít... Svět totiž může patřit každému z vás, může patřit komukoliv, kdo sám sebe nepodceňuje, ale věří si, že právě on může být tím vlastníkem.

Tímhle krátkým odstavcem jsem chtěla dokázat jedno jediné, chtěla jsem vám ukázat, jak se pěkně sbírám ze dna. Jak opět rostu a získávám ztracené sebevědomí. Dávám se pomaličku dohromady a začínám si opět uvědomovat svoji sílu a své místo na světě. Už nemám pocit, že jsem jen bezcenná loutka, ale opět zažívám ten krásný pocit, že prostě můžu téměř cokoliv, že můžu něco dokázat, něčím být. Opět nacházím ten pocit, že jsem nepostradatelná a že někam patřím.

Když jsem nastupovala do nynější práce, měla jsem strach, že klesám hluboko. Ze dne na den jsem změnila naprosto odvětví své profese. Ale z účetnictví jsem byla tak znechucená, že jsem ho prostě už nechtěla ani vidět. Nechtěla jsem dělat s pány inženýry a ekonomy a podobnými. Potřebovala jsem vypadnout. Proto jsem tuhle práce vzala. Pak se mi to rozleželo a já měla strach, že se zakopu, že se mi lidi budou smát, jak jsem dopadla. No a vidíte to, ze všech prací, co jsem kdy dělala, právě tuhle miluju nejvíc! Dokonce mám i nejvyšší výplatu. Jsem tam opravdu šťastná a moc mě to baví. Kolektiv bych neměla, mám je tam všechny tak ráda. Blbej jeden měsíc a ti lidi mi tak přirostli k srdci. Snad to nezakřiknu. Prostě, kdybych se někdě měla do konce života zakopat, tak ať je to klidně tady :)

Takže tak. Mám pocit, že zažívám nejlepší období svého života, a samozřejmě, že za to můžou krátké vlasy! :D Takže tak, jsem šťastná a ráda se o to podělím se všemi svými přáteli, a kdyby mi někdo chtěl naopak škodit, tak táhněte do zadku ;)

Mám vás ráda!
Míša