Leden 2016

Alan Rickman

31. ledna 2016 v 0:23 | Míša |  Osobnosti
14. ledna 2016 zemřel britský herec Alan Rickman. A svět truchlil. I já truchlila. Kdekdo by mohl namítnout, že jsem ho neznala, tak proč kvůli němu brečím?! A máte pravdu. Pana Alana Rickmana jsem opravdu neznala. Nikdy jsem se s ním nesetkala, nikdy jsem s ním nemluvila, ani nepila čaj. Ale znala jsem jiné muže, např. Severuse Snapea, Hanse Grubera, Harryho (Láska nebeská), plukovníka Brandona, šerifa z Nottinghamu.. a další jména.




Vezmu si na paškál třeba Severuse Snapea. Vyrostli jsme spolu. Dobře, já vyrostla, on jen stárl. Od prvního momentu jsem mu propadla. Těm temným očím. Chvilku jsem ho nenáviděla, což mi jistojistě odpustil, pak jsem ho totiž opět milovala. A nakonec jsem ho ztratila. Jak já tenkrát plakala. Ten příběh, to jeho navždy. Jeho smrt pro mě byla peklem. A nakonec jsem byla donucela dospět. Byly to kouzelné roky, během kterých z 12leté slečny vyrostla dospělá žena.




A teď jsem ho ztratila znova. A je to úplně stejné jako tenkrát. Stejně bolestivé. Takže, máte pravdu. Alana Rickmana jsem neznala, a truchlit za něj má právo jeho rodina, jeho přátelé. Ale já truchlím za ty ostatní chlápky, protože ty jsem znala a ty s panem Rickmanem zemřeli také. A nejvíc ze všeho truchlím za všechny ty ostatní chápky, za ty, kteří už ani nevzniknou a přitom mohli být na plátně tak skvělí.




Takže tak. Je mi to strašně moc líto. Upřímnou soustrast všem.



________________________________________________________________________________________________

Alan Rickman celým jménem Alan Sidney Patrick Rickman (21. února 1946, Hammersmith, Londýn, Anglie, Spojené království - 14. ledna 2016 Londýn) byl britský herec. Proslavil se zejména postavou Severuse Snapa ve filmovém zpracování románové septalogie Harry Potter od J.K.Rowlingové.

Alan Rickman se narodil 21. února 1946 v Hammersmithu v Londýně Bernardu Rickmanovi a Margaret Rickmanové, kteří pracovali v dělnictví, byli to labouristé. Když Rickmanovi v osmi letech zemřel otec na nádorové onemocnění, jeho matka se o něj společně se třemi sourozenci musela starat sama na předměstském sídlišti, kam se přestěhovala kvůli práci. Rickmanovi se zde nelíbilo a tak byl rád, že získal stipendium na Latymerovu střední školu v západním Londýně, kde začal se svou divadelní kariérou. Během dospívání si přál stát se umělcem-grafikem, proto vystudoval design na Royal Academy of Art a tři roky na to pracoval jako grafik ve společnosti Soho, kde se také seznámil s Rimou Hortonovou, jeho celoživotní partnerkou. Od roku 1977 spolu žili v londýnském Notting Hillu. Manžeství uzavřeli až po mnohaletém soužití, v roce 2012.[1] Jeho žena byla v letech 1986-2006 radní londýnského obvodu Kensington a Chelsea za labouristickou stranu, kromě toho vyučovala ekonomii na Kingston University.

Ve svých 26 letech se rozhodl pro hereckou kariéru, a tak po získání stipendia začal studovat na Královské akademii dramatických umění (Royal Academy of Dramatic Art). Školu navštěvoval dva roky, od roku 1972 a získal hned několik cen. V následující etapě svého života účinkoval v divadlech, rozhlase i televizi. Krátce působil i v Národním divadle. V následujícím období se stal členem Královské shakespearovské společnosti, v jejíž inscenaci zaujal rolí vikomta Valmonta. V téže roli se objevil i na Broadwayi, zde byl za svůj výkon nominován na cenu Tony (1987). Jeho rolí v divadle si všiml producent akčních filmů Joel Silver, který mu nabídl roli v připravovaném filmu Smrtonosná past (Die Hard). Jeho ztvárnění role padoucha Hanse Grubera bylo úspěšné a vyrovnalo se hlavnímu hrdinovi, kterého ztvárnil Bruce Willis. Po tomto úspěchu dostal další filmové nabídky, které odmítl a vrátil se do Londýna, aby mohl hrát v divadle. Přesto se k natáčení filmů vracel.

V roce 1995 se umístil na 34. místě v anketě o 100 nejpřitažlivějších mužů ve filmové historii magazínu Empira a roku 1997 získal 59. místo ve stejné anketě téhož časopisu. Hrál mnoho zajímavých a oblíbených rolí (například profesora lektvarů Severuse Snapea v kouzelnické sáze Harry Potter), hlavní role z mnoha ztvárněných postav byla jen jedna a to postava Franze Antona Mesmera, nazývaného také otec hypnotizmu, ve filmu Mesmer (1994). S úmyslem zahrát roli co nejlépe, provedl společně s režisérem Rogerem Spottiswoodem několik změn ve scénáři. To se ale hlavním investorům nelíbilo natolik, že odmítli projekt financovat. Vše odůvodnili tím, že s vyzněním celého díla a především hlavní postavy nesouhlasí. Spor skončil u soudu a přesto, že nakonec peníze byly zajištěny a film byl natočen, do kin se nedostal a skončil jen na videokazetách. Tato nepříjemnost byla pro něho zklamáním. V roce 1997 se rozhodl zkusit filmovou režii. Za snímek Zimní host obdržel mnoho cen a na mnoho byl i nominován.

Dne 14. ledna 2016 oznámila Rickmanova rodina, že zemřel na rakovinu, kterou poslední rok života trpěl.

Lucy Hale - Lie a Little Better

20. ledna 2016 v 23:10 | Míša |  Muzika


Zrovna jsem minula svůj východ
Včera v noci jsem ztratila svoje klíče
Tápala jsem po slovech
A v těchto dnech se necítím ani trochu sama sebou

Byla bych lhářkou, kdybych řekla, že jsem v pohodě
ale nemůžu si pomoct být upřímná
a vím že teď není vhodná doba
Protože

Pravda je, že se rozpadám na kusy
Vždy, když jsi okolo
problém je v tom, že mi pravda vyklouzává


Zdá se, že nedokážu ukrýt to, co cítím
Nemůžu uvěřit, tomu co říkám nahlas.
Pravda je, že už není cesty zpět
Hádám, že jsem se měla naučit trochu lépe lhát

Snažila jsem se skrýt
tohle vylité srdce
Naschvál jsem hrála nezájem, ale
myslím, že mi začínáš rozumět

Pravda je, že se rozpadám na kusy
Vždy, když si okolo
problém je v tom, že mi pravda vyklouzává

Zdá se, že nedokážu ukrýt to, co cítím
Nemůžu uvěřit, tomu co říkám nahlas.
Pravda je, že už není cesty zpět
Hádám, že jsem se měla naučit trochu lépe lhát

Prohrávám tenhle boj
s každým slovem, které řeknu
Škoda, že jsem neměla lepší lekci
nevzdávat se sama sebe
protože

Pravda je, že se rozpadám na kusy
Vždy, když si okolo
problém je v tom, že mi pravda vyklouzává

Zdá se, že nedokážu ukrýt to, co cítím
Nemůžu uvěřit, tomu co říkám nahlas.
Pravda je, že už není cesty zpět
Hádám, že jsem se měla naučit trochu lépe lhát


Téma týdne: "Největší chyby"

19. ledna 2016 v 21:49 | Míša |  Téma týdne
Celý den přemýšlím, co byla moje největší chyba. A moje myšlení se stále stáčí k mým ex partnerům. Nějak si nemůžu vybavit nic jiného. Celkem směšné.

Pamatuji si to, jako by to bylo včera. Bylo 18. června. Ve škole se už neučilo. Byl krásný den, venku svítilo sluníčko. Už týden jsem měla dědečka v nemocnici. Každý den jsem za ním chodila. Milovala jsem ho. Ten den jsem za ním ale nešla. Už od rána jsem se culila, jako měsíček na hnoji. Byla jsem nadšená a trošku nervózní. Hned po škole jsem měla rande. Strašně důležité rande. Toho chlapce jsem milovala. Procházeli jsme se po městě. Líbali se po každých třech krocích. V obchoďáku jsme si v elektru vybírali televize do každého pokoje v našem snovém a zřejmě obřím budoucím domě. Byl to tak nádherný den! Domů jsem odjížděla autobusem, na uších jsem měla sluchátka a usmívala jsem se. Já se tak strašně moc usmívala. A byla jsem tolik šťastná. Když jsem došla domů, máma seděla na gauči. Ubrečená. Bylo mi to jasný. Dědeček umřel. Umřel sám. Nikdo ho nepřišel navštívit, nikdo tam s ním nebyl. Všichni měli moc práce a já? Já měla rande a usmívala jsem se! On umíral a já se usmívala!

Byl to jeden šťastný den obyčejné puberťačky, ale změnil mi život. S tím klukem jsem týdny, možná měsíce nepromluvila. Bylo o tolik snažší to vyčítat jemu, než sama sobě. Mám pocit, že od toho dne jsem si nikdy už žádné rande tak neužila, už nikdy jsem si nedovolila se tak smát a být šťastná.

Zdá se vám to ubohé? Ale tohle já považuji za svou největší chybu. Ne to, že jsem šla na rande, že jsem nenavštívila dědu, ani to, že jsem byla tak šťastná. Ale to, že jsem si už takový pocit nikdy nedovolila zažít.

____________


Mohla bych dál pokračovat tím, že jsem udělala chybu s výběrem školy, později i práce. Že jsem si zcela určitě několikrát vybrala dosti špatné kamarády. Nebo že jsem hodně pila, brala drogy a prokouřila si plíce. Málo jsem se učila, mohla jsem tomu dát víc. Mohla jsem být hodnější a poslušnější dcera. Mohla bych tu sedět týden a vyjmenovávat všechny chyby, kterých jsem se dopustila. Ale nakonec, je to dobře, víte. Protože všechny tyhle chyby mě dostaly přesně tam, kde dneska jsem. Formulovaly ze mě člověka, kterým jsem. A já bych řekla, že to nakonec dopadlo poměrně dobře.

____________

Moje největší chyba?
  1. Nejsem šťastná a netuším co dělat, abych šťastná byla.
  2. Miluju ho.

Taylor Swift - We Are Never Ever Getting Back Together

5. ledna 2016 v 23:31 | Míša |  Muzika

Pamatuji si,když jsme se rozešli poprvé.
řekla jsem: "Je to tu, mám toho dost."
Neviděli jsme se měsíc
když jsi řekl, že potřebuješ prostor....cože?
Pak jsi opět přišel a říkal:
"Zlato chybíš mi, slibuji že se změním.
Věř mi."
Pamatuješ, jak to vydrželo jeden den?
Řekla jsem, že tě nenávidím, rozešli jsme se,
zavolal jsi... miluji tě.
Ooh, minulou noc jsme to zase odvolali, ale ooh - tentokrát ti říkám, ti říkám...

Už se nikdy, nikdy, NIKDY nedáme dohromady.
Už se nikdy, nikdy, NIKDY nedáme dohromady.
Promlouváš o tom se svými kamarády, s mými kamarády, se mnou.
Ale my už se nikdy, nikdy, nikdy, nikdy
nedáme dohromady.

Jako vůbec.

Opravdu mi bude chybět jak ses hádal
a já do toho spadla, křičela jsem, že já mám pravdu
a ty ses někam uklidil a zklidnil mysl
s nějakou indickou nahrávkou, která je lepší než moje.
Ooh, zase jsi mi v noci volal, ale ooh - tentokrát ti říkám, ti říkám...

Už se nikdy, nikdy, NIKDY nedáme dohromady.
Už se nikdy, nikdy, NIKDY nedáme dohromady.
Promlouváš o tom se svými kamarády, s mými kamarády, se mnou.
Ale my už se nikdy, nikdy, nikdy, nikdy
nedáme dohromady.

Byla myslívala jsem si, že my budeme navždy
a říkávala jsem: "Nikdy neříkej nikdy..."

...Takže mi zavolal a prej: "Pořád tě miluju,"
a já... Vždyť tohle je vyčerpávající.
Víš, my už se nikdy nedáme dohromady.
Jako vůbec.

Už se nikdy, nikdy, NIKDY nedáme dohromady.
Už se nikdy, nikdy, NIKDY nedáme dohromady.
Promlouváš o tom se svými kamarády, s mými kamarády, se mnou.
Ale my už se nikdy, nikdy, nikdy, nikdy
nedáme dohromady.

My, ooh ... už se nikdy nedáme dohromady.
My, ooh... už se nikdy nedáme dohromady.
Promlouváš o tom se svými kamarády, s mými kamarády, se mnou.
Ale my už se nikdy, nikdy, nikdy, nikdy
nedáme dohromady.