Červen 2016

17. června 2016 aneb Michalka zase píše

17. června 2016 v 22:40 | Míša |  Deník
Absolutně nikdy nepochopím, proč mi nejvíc motají hlavu ti kluci, kteří o mě vlastně vůbec nestojí. Jakoby jen měli potřebu mě prostě trápit. Jakože vážně, to je furt samé ťuťuňuňu, och jak jsi úžasná, co já bych dal za holku jako jsi ty, bum prásk, blížíme se do cíle a najednou no víš, ono by to asi prostě neklapalo. Tak jako co to má být? Mimochodem, jsem naprosto střízlivá, no fakt, dneska dělám totiž střízlivého řidiče, to znamená, že jezdím po okrese a postupně rozvážím všechny ožralé členy této naší malé domácnosti a snažím se je v pořádku dostat do pelechu. Věřte mi, jsem mnohem radši v té druhé pozici, tohle se bez alkoholu zvládá fakt blbě :D

No ne, nechci znít jako pesimista, fakt ne. Ale prostě mě to štve. Ten kluk je tak fajn, tolik by nám to slušelo. Už to i vypadalo, že to bude úplně bombový, já byla tak šťastná a pak bum. Prostě ze dne na den konec. Dobrý no. Totální ignorace. Prostě jsem ho zavrhla a ukončila veškerý kontakt, protože mě to prostě bolelo! Bylo to těžký, hrozně moc, ale těžší by bylo se vídat a psát si a dělat jakoby nic, jakože jsem děsně velcí kamarádi a přitom tě blbečku miluji.. No jo, takže konec. A on vám po několika týdnech jen tak napíše a je to tu zas. Totálně se mi motá hlava, totálně bezvětří, prostě nevím. A do toho všeho mizerná práce s mizernými lidmi. A aby toho nebylo málo, tak za necelý měsíc zkoušky, které jdu dělat už potřetí, protože jsem prostě huba mluvivka a neumím být ticho a jsem prostě svá, chápete, prostě si na mě zkoušející zasedl, protože nejsem ubohá šedá myš, ale mám prostě svoje názory, což on nedokáže pochopit, protože v životě žádný názor neměl a tak vlastně netuší, jak je to děsně super, takže to zřejmě neudělám, ani kdybych chtěla.

Takže jo! Daří se mi príma príma prímově, nic mi neschází a všechno je děsně fajn!

Ale přece jen, ty vole, lidi, to se slušně říct nedá! Kdo jste četl moje hřebíky do rakve, tak jako, tak deset minut od vydání toho článku mi došlo, že to takhle dál nejde a já od té doby neměla ani lok coly! A víte co to je pro člověka, který denně dával dva litry s přehledem?! Ten tekutý cukr mi sakra chybí. Musím říct, že jsem od té doby mnohem méně unavená, a paradoxně mám víc energie, ale jakoby mému tělu něco chybělo. No uvidíme jak dlouho to vydržím. Každopádně mám doma pět balíků coca-col a pokud už to fakt nebudu pít, tak netuším, co s tím :D Darovat mi to přijde blbé, když je to takový hnus :D

Tenhle článek je takový zvláštní. Většinou si hodně rozmýšlím co napíšu a pak to píšu poměrně dlouho, pak si to znovu čtu a upravuji, co jsem napsala. Tohle číst prostě znova nehodlám a vydám to tak, jak to píšu. Těžko říct, jestli to vůbec bude dávat smysl. Ale asi u mě zase nastávají ty chvíle, kdy se prostě potřebuju vyblít a já už se nedokážu vyblít jen tak někde do šuplíku, prostě to musím ventilovat ven a doufat, že mě třeba někdo pochopí, že třeba jednou najdu nějakou spřízněnou duši, která mi porozumí a před kterou se nebudu muset cítit jako debil. Chtěla bych najít člověka, a nemyslím tím jen partneta, ale i kamaráda, před kterým budu moct být sama sebou. Protože já se už přetvařuji tak strašně často, že občas zapomínám, kdo jsem vlastně já sama. A to mě mrzí, že jsem taková společenská, komunikativní, ale prostě nemám kamarády. Mívala jsem jich dost, ale někdo se oženil, někdo šel do světa, na vysoké si našli nové kamarády a na tu starou prostě zapomněli. Jednou za rok si vyměníme sms na Vánoce a Nový rok a tím to hasne. V podstatě do kina nebo na kafe chodím sama, protože to tak prostě je. Je to smutný, hodně smutný. A když už jsem obklopena lidmi, mám pocit, že to stejně nejsou přátelé, ale jen vyžírky, vrhači nožů do zad a přizdisráči.

Ale už jsem zas jinde, než chci být! Chci být optimistka, fakt že jo. Takže znova, je to príma, príma prímový! :D

No ne, mohlo by být hůř, mnohem hůř! Jsem zdravá a to se počítá ;)

Mějte se krásně! A krásnou dobrou noc.. a zítra na mě myslete, budu sekat na chatě trávu, což je činnost, kterou ze srdce nenávidím.. protože nemanipuluji já se sekačkou, nýbrž ona se mnou! Má mě holka prostě na háku.. :D

Téma týdne: "Hřebík do rakve"

14. června 2016 v 15:31 | Míša |  Téma týdne
To už bude poslední, slibuji.
Pro mě je symbolem takového hřebíku do rakve tato věta. Kuřák opakuje, že tohle je poslední cigareta, alkoholik to samé řekne o panáku, obezní člověk o kousku dortu, gambler o vhozené minci do automatu, shopaholic o naposledy koupeném kousku oblečení, kosmetiky, elektorniky.. Každá tato poslední věc je obvykle jen další hřebík do rakve a jednou se ta rakev uzavře a už nebude cesty ven.

Zkusím popsat mé hřebíky dnešního dne:
1. hřebík - vstala jsem a zapomněla jsem si vzít prášek, který mě udržuje na živu
2. hřebík - posnídala jsem sklenici coca-coly a sladký perníček
3. hřebík - do práce jsem jela autem, místo toho abych šla ten kousek pěšky a měla aspoň náznak sportu
4. hřebík - cestou z práce jsem nakoupila bílé pečivo a obyčejný chleba
5. hřebík - k obědu jsem si udělala čočkovou polévku s fazolemi (vznikla kaše) a zalila jsem to litrem octa (miluju to!)
6. hřebík - celý den průběžně popíjím coca-colu
7. hřebík - chtěla jsem si zacvičit, ale jsem moc unavená, tak se s brambůrkami svalím do postele a kouknu na telku
8. hřebík - tak kolem té deváté se vyvalím z postele a ulovím aspoň kus čokolády, nebo rovnou druhou večeři

Možná jsem i na něco zapomněla. Je teda pravda, že ne každý den je stejný. Mám díkybohu aspoň pohyb v práci a sem tam se opravdu donutím sportovat. Nehrnu se do toho tolik, protože prostě nemusím. Neříkám, že by se nedalo nic vylepšit, ale dokud budu mít BMI 19, tak se prostě nebudu vzrušovat. Každopádně všechno tohle nezdravé, co děláme, jsou jen další pomyslné hřebíky do rakve. Na druhou stranu, jaký smysl má život prožít tím, že si budeme celou dobu něco upírat? Nic lepšího tyhle lidi nikde nečeká. Celý život jedli kameny, sportovali jak blázni 12 hodin denně, nedali si cigaretku, panáčka, nešli s přáteli do hospody.. a nakonec umřou úplně stejně jako ti, co si dopřávají. Asi prostě nevidím smysl v tom si neustále něco odpírat. Chápu, že dámy chtějí být hubené a tak si nedají dortík, ale tak si dám proboha dortík a druhý den se prostě donutím a budu cvičit déle. Ale jako..

Prostě a jednoduše, moje hřebíky do rakve jsou ve skutečnosti to, proč mě baví žít život. Tyhle neřesti jsou to z čeho mám jako člověk radost. A už proto si je nehodlám upírat.

O to víc si je budu užívat, protože si je užívám i za ty, kterým se ta rakev už bohužel uzavřela.

A jestli jednou bude nějaký hřebík poslední, tak aspoň budu mít pocit, že jsem žila spokojený život. Houk, domluvila jsem.

Téma týdne: "Spokojený život"

5. června 2016 v 16:31 | Míša |  Téma týdne
Mým největším životním přáním je mít spokojený život. Samozřejmě, chtěla bych být slavná, bohatá, volná... ale to jsou taková ta přání, která ve skutečnosti by můj život šťastným vůbec neudělala. Jediné, co má váhu je přání mít spokojený život. Mít šťastnou rodinu, mít velkou rodinu, mít v ní oporu. Chodit do práce, která mě baví a naplňuje a vracet se domů s dostatkem peněz, abych udělala šťastné ty, kteří jsou na mě závislí. Chtěla bych pejska, který bude vrtět ocáskem, když přijdu domů, protože mě opravdu rád vidí.

Chtěla bych opravdovou lásku. Žádné, že jsme si prostě zvykli. Ale opravdu opravdovou lásku, že bez toho druhého nemůžu dýchat.

Spokojený život je hrozně šikorý pojem, protože pro každého to znamená něco úplně jiného. Nemocný vám řekne, že chce být zdravý, chudý chce být hohatý, bohatý chce pravé přátelství... Bohužel žijeme v době, kdy je málokdo opravdu spokojený, protože nikdo nemá všechno a stěžovat si je mnohem jednodušší. Samozřejmě doba jako taková za to nemůže, za vším hledej lidi. Je to pouze a jedine lidská omezenost, co nás drží daleko od pocitu, být opravdu šťastný. A už jsem opět u toho, stěžuji si.

Nemám pravé přátelé, nemám pravou lásku, mám práci, která mě sere a nebaví, mám ale kde bydlet a co jíst. Rozhodně nemám spokojený život a je to moje vina, nikoho jiného, jen moje. Stačilo by zvednout zadek a něco s tím udělat, ale na to jsem moc líná, radši si vezmu z mrazáku zmrzku a pustím si seriál a čumím na spokojené životy v televizi a když se tam náhodou objeví někdo, kdo spokojený život nemá, tak si libuji, že v tom nejsem sama! :)

Berte to s rezervou, vždycky může být hůř a pokud chcete, aby bylo líp, tak to máte ve svých rukou ;)