Leden 2017

8. ledna 2017

9. ledna 2017 v 0:05 | Míša |  Deník


Mám nějakou takovou nostalgickou náladu. A vlastně mám pořádnou depresi. O to je to horší. Mám nostalgickou náladu a depresi v jednom! Do prdele.

Víte, já jsem bývala jako Louisa, opravdu jo. Byla jsem za všech okolnosti optimistická. A neměla jsem s ní jen stejné povahové rysy, bůh je mi svědkem, já jsem bývala i tak barevná a praštěná jako ona! Ba dokonce, já jsem to dotáhla ještě víc k dokonalosti svými růžovými vlasy. Byla jsem tak veselá a plná života. Jenže pak jsem udělala asi tak tunu špatných rozhodnutí. Vybrala jsem si špatnou školu, pak špatnou práci, neprávného partnera. Vyvrcholilo to tím, když jsem se přestěhovala do Prahy a myslela jsem si, že mě tam čeká štěstí. Ale tam mě to všechno naopak doběhlo, ta samotna a bezcennost. Když jsem se pak z Prahy vrátila, už nic nebylo jako dřív. Já už nebyla já. Momentálně už nejsem ani trochu tím člověkem, kterým jsem bývala a kterého jsem zbožňovala. Chodím jako robot do práce, kde dělám a říkám jen to, co je správné. Dělám každý den to samé. Jsem obyčejná a tuctová holka. Nijak nevyčnívám. I když se o to snažím. Sem tam v zrcadle vidím náznak té staré holky. Občas se tam mihne a mám z toho radost. Snažím se ji pouštět zpět do svého života, protože ji tady prostě chci mít. Chci zpátky trošku té ztřeštěnosti a řekla bych, že u nás v práci by se taky hodila. Máme jen jeden život a je šílená škoda ho promrhat. Louisa se nečekaně stala minulý rok mojí nejoblíbenější filmovou postavou a já ji chci ve svém životě.

Ruku na srdce, vy byste nechtěli mít po svém boku člověka, jakým je Louisa? Nechtěli byste, když vám je nejhůř, aby přišel někdo jako je ona a trošku vás rozveselil? Já myslím, že by každý měl někoho takového ve svém životě mít, a nebo ještě lépe, mít kousek Louisy v sobě :) Já v sobě chci mít velký kus Louisy, a nebo stáré Míši, to je vlastně šumák :)

Halsey - Colors

8. ledna 2017 v 23:26 Muzika


Mladší bráška Ti to nikdy neřekne, ale má Tě moc rád
Řekl si, že tvoje mamka se usmívá jenom, když jde v televizi její oblíbený pořad
Šťastný si jedině, když je tvoje zoufalá hlavička omámená drogama
Doufám, že to vydržíš alespoň do dne, kdy Ti bude 28

Kapeš jako vycházející slunce nasáknutý světlem
Přelejváš se jako přetékající dřez
Každej roh máš natrhlej, ale i tak si mistrovský dílo
A já se protrhávám napovrch skrze stránky a inkoust

Všechno je modrý
Jeho prášky, jeho ruce i džíny
A teď jsem pokrytá barvama
Praskám ve švech
A je tam modrá
Je tam modrá

Všechno je šedý
Jeho vlasy, jeho kouř, i sny
A teď mu chybí barvy
Sám ani neví, co to vlastně znamená
A je modrej
Je modrej

Ráno si byl jenom vzpomínkou,
Když světlo prosvitlo žaluziemi
Jediné co vím je, že víru cítím pouze v ty chvíle, kdy jsme spolu v posteli
Řekl si, že Ti to Bůh nikdy neodpustí
Dokud Ti to neodpustí kamarádi
A já se stále probouzím každé ráno, ale už ne s tebou

Kapeš jako vycházející slunce nasáknuté světlem
Přeléváš se jako přetékající dřez
Jsi natržený v každém rohu, ale i tak si mistrovské dílo
A já se protrhávám napovrch skrze stránky a inkoust

Všechno je modré
Jeho prášky, jeho ruce i džíny
A teď jsem pokrytá barvama
Praskám ve švech
A je tam modrá
Je tam modrá

Všechno je šedý
Jeho vlasy, jeho kouř, i sny
A teď mu chybí barvy
A ani neví, co to vlastně znamená
A je modrej
Je modrej

Všechno je modrý
Všechno je modrý
Všechno je modrý
Všechno je modrý

Byl si rudej a já se Ti líbila, protože jsem byla modrá
Dotknul ses mě a zničehonic se ze mě stalo šeříkový nebe
A v tu chvíli jsi se rozhodnul, že fialová Ti nesedí

Všechno je modrý
Jeho prášky, jeho ruce i džíny
A teď jsem pokrytá barvama
Praskám ve švech
A je tam modrá
Je tam modrá

Všechno je šedý
Jeho vlasy, jeho kouř, i sny
A teď mu chybí barvy
A ani neví, co to vlastně znamená
A je modrý
Je modrý

Všechno je modrý
Všechno je modrý
Všechno je modrý
Všechno je modrý

Marek Ztracený - Vlastní svět

8. ledna 2017 v 23:18 Muzika

Nelíbí se mi svět, jak je teď právě,
tak si tvořím vlastní ve své hlavě,
a je tam chvíli teplo a chvíli zima
a kdo jak vypadá nikoho nezajímá,
nelíbí se mi svět jak si právě stojí,
tak si tvořím vlastní ve svém pokoji,
všechno má smysl a je tak blízko,
žárovka je slunce a nebe tak nízko

Jediný důvod proč se vracím jsi ty,
vracíš mě zpátky do reality.
Jediný důvod proč se vracím jsme my,
taháš mě zpátky k zemi.
Jediný důvod proč se vracím jsi ty,
vracíš mě zpátky do reality.
Jediný důvod proč se vracím jsme my

Nelíbí se mi svět, jak se právě chová,
tak si tvořím v hlavě vlastního boha,
piju s ním pivo a rozebírám ženy
prej jsou ve finále všechny stejně stejný
Nelíbí se mi svět jak se právě třese,
tak si tvořím vlastní na nové adrese
Nebudou tam kati ani šibenice,
ani mříže v oknech věznice

Jediný důvod proč se vracím jsi ty,
vracíš mě zpátky do reality.
Jediný důvod proč se vracím jsme my,
taháš mě zpátky k zemi.
Jediný důvod proč se vracím jsi ty,
vracíš mě zpátky do reality.
Jediný důvod proč se vracím jsme my

Nelíbí se mi svět na hraně,
tak si tvořím vlastní ve své vaně,
mezi mýdlem a pěnou plavu,
na druhou stranu k tobě do přístavu.
Nelíbí se mi svět jak se mění
jenže žádnej jinej tady není,
nelíbí se mi svět jak je teď právě,
tak si tvořím vlastní ve své hlavě.

Jediný důvod proč se vracím jsi ty,
vracíš mě zpátky do reality.
Jediný důvod proč se vracím jsme my

Jediný důvod proč se vracím jsi ty,
vracíš mě zpátky do reality.
Jediný důvod proč se vracím jsme my,
taháš mě zpátky k zemi.
Jediný důvod proč se vracím jsi ty,
vracíš mě zpátky do reality.
Jediný důvod proč se vracím jsme my

Jediný důvod proč se vracím jsi ty,
vracíš mě zpátky do reality.
Jediný důvod proč se vracím jsme my,
taháš mě zpátky k zemi.
Jediný důvod proč se vracím jsi ty,
vracíš mě zpátky do reality.

Jediný důvod proč se vracím jsme my

Téma týdne: "Slyšíš ten zvuk?"

8. ledna 2017 v 23:03 | Míša |  Téma týdne
Slyšíš ten zvuk? To umírá hvězda.
Nejdřív jen strašně dlouho brečela, ale nikdo to neslyšel. Protože byla až moc hrdá, nechtěla, aby to někdo věděl, a proto plakala velmi tiše. Když už to jen byť trošku vypadalo, že si někdo všimne, nasadila ten nejoslnivější úsměv a prohlásila, že jen špatně spala, jinak je všechno v nejlepším pořádku. A všichni jí věřili. Byla tak přesvědčivá, že kolikrát přesvědčila i sama sebe, že je vše v pořádku. A tak plakala, plakala a plakala. Až nakonec upadla na samé dno.

Tak už to slyšíš? Takhle umírá hvězda.
Takhle umírá hvězda, která byla dřív nejšťastnější na světě! Neznala jsem optimistější hvězdu. Ona se tak krásně smála a tak často! Kdykoliv někdo potřeboval rozveselit, měl jistotu, že když přijde ona, bude všechno lepší. Dokázala potěšit, dokázala zlepšit náladu, dokázala každému rázně vysvětlit, že nic není tak hrozné. Ona prostě na všem našla pozitivum. V jejím podání se i smrt zdála být něčím lepším, než čím ve skutečnosti je. Ona byla prostě jedinečná.

Jenže to by nesměla potkat jeho. V tu chvíli získala do života třetího osudového muže. Měla svého milovaného dědu, svého tátu a pak přišel ještě on. Měla své tři muže, které nade vše milovala. Ten třetí jí měl dát budoucnost, měl jí dát život, jistotu, pochopení.

Všechno bylo krásné. Všechno bylo růžové, její vlasy, nehty, tváře, život. Doslova vše bylo růžové. Než přišlo to osudové datum. Den, který strávila s mužem svého života, se svou životní láskou. Protože si ho vybrala, vybrala si ho na úkor jiného milovaného muže, který ležel v nemocnici, a ten tam ten den zemřel, zemřel sám. Umíral zatímco ona se usmívala. A v ten den ztratila oba své milované muže. Ten jeden zemřel a na toho druhého se už nemohla ani podívat, protože mu to vyčítala. A o toho třetího přišla jen pár let později.

Tak a teď? Už to slyšíš? Takhle umírá hvězda.
Ale ona nezemřela. Jen pomalu umírá a stále se usmívá, aby nikdo neviděl a necítil její bolest. Aby nikdo netušil, jak vnitřně trpí, aby náhodou někomu nebyla na obtíž, aby náhodou někdo nevěděl, že i ona je jenom člověk a ne ten stroj, kterým se snaží být.

Ten zvuk je slyšet z mnoha míst, z mnoha lidí, jen se musíte víc dívat, opravdu dívat! Víc vnímat, ne jen hloupě procházet a přehlížet. Ten zvuk řve na každém rohu a tolik bolí.

Jo, už ho slyším.
A co s tím uděláš?
Nic, co by? Jak zachráníš umírající hvězdu?