Vzpomínky

21. února 2018 v 18:14 | Míša |  Muzika
Jsou písničky, které jsem dříve milovala, opravdu hrozně moc, ale mám je spojené s určitými věcmi, a přes to prostě vlak nejede, takže uplynulo pár let a já ty písničky za celé ty roky neslyšela. Nebo slyšela, na chvíli třeba, někde v rádiu, a s očima plnými slz se na patě otočila a zdrhala pryč. Tyhle songy mi prostě vybaví ty situace a co hůř, vybaví mi ty lidi. A to prostě nejde. Jsou prostě lidé, které jsem vymazala a nejen, že s nimi nemám žádný kontakt, ale já na ně prostě nechci ani myslet. O to hůř snáším, že se mi o nich v noci zdá :D Nedávno se mi ve snu sešli asi čtyři ex a nebylo to pěkný posezení :D :D Probudila jsem se totálně propocená a uklidnila se až v momentě, když jsem uviděla spícího Ondru :D

No, ale.. pak jsou tu písničky, které mám taky vryté do paměti a spojené s určitými věcmi a ty mi kupodivu nevadí, na ty vzpomínám ráda.


Třeba jako Human, to tenkrát nějak vyšlo a hrálo to úplně všude, byla toho plná televize, jo fakt, to jsme tenkrát pouštěli klipy v telce jako kulisu. A on ke mně přijel na návštěvu. Seděli jsme tenkrát ještě v maminčině bytě a pili čaj, nekecám, pili jsme černý čaj a rozmlouvali o životě. A já z něj byla tak nervózní, že jsem se asi třikrát polila a v podstatě jsem všechen ten čaj vybryndala na zem. Vždycky když Human slyším, tak si na to vzpomenu.


Zbyněk Drda, dneska po něm neštěkne asi ani pes, ale když náhodou někdy slyším jeho písničky, jako vlastně teď před pár dny zcela náhodou, tak si vzpomenu jak jsme byli na jeho koncertě a jsem zase mladinká a je to zase úplně fajn.


U této písničky jsem zpátky na obchodce, ještě nemůžu pít alkohol, mám růžový vlasy, jsem drzá a profesoři mě nesnáší. No ale hlavně, jsem šíleně zamilovaná do dredaře, který na školní akademii vystupuje a tancuje a zpívá na tuhle písničku a já ho prostě šíleně miluju. A ne, byl starší a fakt mě nechtěl :D :D


Jsem opět dítě základní školou povinné a možná ještě i chodím do školky a Smokie u nás hraje pořád. Mamka s taťkou se mají rádi a všichni pohupujeme hlavou ze strany na stranu a je nám prostě fajn.


Tahle písnička šla ruku v ruce s každým mým rozchodem, takže ji vlastně mám spojenou úplně se všema a asi proto ji mám pořád ráda :D :D Kdyby byla jen u někoho, tak bych ji nenáviděla, ale takhle ji prostě můžu pořád milovat :)


Tahle písnička, tak ta ke mně prostě taky patří. Mám ji společnou se strašnou spoustou věcí a lidí, protože prostě, když si jsem něčím jistá, tak se mi tam hodí a já jsem si byla hodněkrát jistá. David to prostě vystihl. Během jejího hraní se mi v hlavě promítne dlouhý film, který to všechno obsahuje a je to naštěstí celkem pěkný film.


Už ani nevím jaký se tenkrát psal rok, ale je to už dlouho.. párkrát nějaká ta hvězda spadla a umřela, ale neshořela, nikdy neshořela úplně..


To jsme tenkrát byli v kině, netuším na čem, jen vím, že po skončení mi zbyla v hlavě melodie, k melodii se přidaly další melodie a v mém srdci se rozhořel oheň s názvem Phil Collins a ten oheň tam hoří dodnes.


Vzhledem k tomu, že jsem měla tu čest chodit s pár umělci, tak mě tahle písnička fakt neminula, ale vzpomínám na to taky v dobrém. Na oba ty kluky mám jen krásné vzpomínky :)


Tak tohle je jednozačně jedna z největších srdcovek, do dneška si vybavím ten pocit, když jsem viděla svůj první muzikál v životě a to My Fair Lady a moje srdce muzikálům propadlo :) :) A já si tohle zpívala ještě týdny potom.. a vlastně až do dneška! :D

A takhle bychom tady mohli být až do rána.. těch písniček je tolik.. tak třeba zase příště ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama