15. března 2018

15. března 2018 v 22:12 | Míša |  Deník
Nedávno jsem ho potkala. No potkala. Prostě stál u nás na poště a koukal na mě. Nedýchala jsem. Srdce se mi zastavilo. Schovala jsem se. Prostě jsem zdrhla jako malá holka. Nebyla jsem schopná mu říct ani ahoj. Působil na mě jak kryptonit, jako by mě totálně oslabil. Chtěl, abychom byli kamarádi, ale já nemůžu. Nemůžu s ním jen tak kamarádit. Milovala jsem ho, byla jsem ochotná mu obětovat úplně všechno, celý můj život, dokonce i vztah a on mi ublížil, tak jak já mám být schopná se s ním kamarádit? Já mu pomohla, když on to nejvíc potřeboval, když nikoho neměl a v momentě, kdy to bylo pro něj dobrý a on měl zase všechno a všechny, tak jsem už nebyla dost dobrá. Bylo to asi popvé a naposledy, co se mnou někdo takhle vyběhnul a nejhorší na tom bylo, že mi sakra dlouho trvalo, než jsem pochopila, co se stalo. Jakou dobu jsem ho ještě omlouvala, že to nedělá schválně, že mě má rád, jen to prostě nevychází, a přitom už v té době si se mnou hrál. By mě zpětně zajímalo, jestli nás takových kravek bylo víc, nebo jen já?

Uplynulo hodně času a já už samozřejmě vím, jak pitomá jsem byla a kde přesně jsem udělala chybu a ejhle, i po té době jsem v prdeli, když ho vidím. Jak řekla moje kolegyně: "no joo.. když on je táák pěknej..". To sice není omluva, ale on je fakt pěknej, vysokej, sportovní vypracovaná postava.. prostě jak z katalogu. Ty vole, Michalo, a hlavně, on měl červený auto!

Tak tolik k mému ex milostnému životu. Minulý víkend jsem byla na sushi kurzu. My jako doma sushi děláme a je to dobrý, akorát to většinou to sushi moc nepřipomíná. Já jako umím uvařit perfektně tu rýži, dokážu ji skvěle dochutit, to jsem fakt už vymakala. Umím koupit lososa, tuňáka, krabí tyčinky, avokádo i okurku a že to jsou sakra velký prachy za to. Taky už dokážu poznat kvalitní řasy, chápeš, musí být platinový, nebo zlatý.. všechny ty další barvy už jsou méně kvalitní. Taky doma máme bezva sójovku a wasabi. Ale tím to sakra končí. Mám tu podložku, položím řasu, dám rejži, na to třeba lososa, zabalim a hovno. Rozsype se to, takže z toho něco vytvořím a žerem to prostě lžičkou!! Je to dobrý, v puse se to smíchá úplně stejně, jen to prostě vypadá děsně. Takže proto kurz sushi. Jako dobrý, paní mi to ukázala, poradila, moc šikovná, fakt jí to šlo. A já? Já to pořád žeru lžičkou, protože moje ruce jsou asi levý, nebo fakt nevím. Podívala jsem se, jak to dělá profík a já to dál prostě neumím :D :D Ale mám na to certifikát, kdyby vás to zajímalo.

Jinak v práci děs. Minulý týden v pátek jsem práci opouštěla s řevem, že končím, že v pondělí už nepřijdu, že tohle nemám zapotřebí a nasraná jsem byla takovým způsobem, že jsem fakt přemýšlela, že tu výpověď doma napíšu. Protože chyby dělá každý a dost často se najde někdo, kdo to za vás dá do pořádku, ale prostě abych tam ze sebe dělala kreténa, napravovala průsery a pak mi to ještě bylo vytčeno, to je moc i na mě. Prostě já tam vyřeším deset průserů za jiné lidi, pak dám sama něco do blbý krabice a hned největší průser... no ne, to nemá cenu ani psát, to byste museli vidět a zažít. Jen prostě, nespravedlnost je všude a vždycky to odnesou ti hodní a poctiví. Fakt je jediný štěstí, že jsem tady poznala pár naprosto skvělých lidí, kvůli kterým tam každý den chodím. Já tady ty lidi miluju.

Doma dobrý. Tím, že jsem hodně v práci a Ondra mi konečně dal telku do ložnice k posteli, tak máme doma dokonale uklizeno, protože já jsem buď v práci, nebo v posteli, takže nemám šanci udělat bordel. Teda až na tu postel. Ta už vypadá opět jako v Přelouči, plná jídla, zasraná od čokolády.. Jinak doma dobrý. Furt teda nemáme skříně, čekáme až mi skončí stavebko, takže je to takové náročnější. My jako skříně máme, ale půjčené a malé. Já se těším, až budu mít ode zdi ke zdi a až do stropu, tam se mi prostě všechno vejde :) Teď to mám všechno hrozně nahečmané a furt něco hledám. No a nevím jestli jsem vám to už psala, ale miluju svůj stůl. Mám fakt obří stůl. Mám na něm svůj obří monitor, notebook, kosmetiku a ještě se vejdu s omalovánkami a pastelkami, takže ho prostě miluju. A no je bílej! A taky svoji komodu miluju. Je velká, má 5 šuplíků a je plná kosmetiky. Pořád se chystám, že zase rozjedu blog s kosmetikou, dokonce jsem si koupila takový pěkný osvětlený fotokoutek, abych mohla fotit kdykoliv během dne, ale já na to prostě nemám čas. Takže zatím to skladuji a chystám se na to.

Já vlastně na počítač už moc nechodím. Jen vždycky postahuju filmy, seriály a zas to vypínám. Radši jdu s holkami na víno (já cider). Nebo prostě dělám cokoliv jiného, než sedět u pc.

Musím přiznat, že vlastně svůj život miluju. V téhle podobě, v jaké teď je, ho prostě fakt miluju :) Jsem spokojená i sama se sebou. Váhu si celkem držím, už nejsem vyzáblá, ale řekla bych, že mi to sluší, mám prsa (fakt!) a i zadek. Zpětně musím přiznat, že přibrat pár kilo mi prospělo. Taky se mi moc líbí moje vlasy,tak akorát dlouhé, pěkný střih (od opravdového kadeřníka) a krásně chladně blond (moje práce). Prostě mě baví takhle žít.

Jo vole, jsem spokojená a ty mi to nezkazíš.

Mám vás ráda!
M.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sabina Sabina | Web | 3. dubna 2018 v 10:50 | Reagovat

Tak to ti moc přeji Míšo :* Člověk musí být spokojený hlavně se sebou.. Jinak nedokáže žít..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama