Srpen 2018

10. srpna 2018

10. srpna 2018 v 21:47 | Míša |  Deník
Za posledních pár let jsem se stala silnější. A teď nemyslím kila, myslím sílu sebe sama. Částečně za to může všechno to, co se stalo a velký podíl má také pošta. Ono pracovat s lidmi a ještě s lidmi, kteří chodí na poštu je fakt něco. V Přelouči jsem ještě tak nějak byla i lidská. Asi to bylo tím, že jsem nechodila moc na přepážku, byla jsem spíš v zázemí, mimo lidi. Ale tady v Pardubicích se ze mě stal stroj. Dneska mi sice jeden pán řekl, že mám dobré srdce, ale řekl mi to až potom, co jsme na sebe byli dost oškliví.

Já jsem vám tu původně chtěla napsat článek o tom, jak jsem cynická, jak jsem zlá, ale nemám na to už ani chuť. Nemám chuť vůbec na nic. Nejradši bych se opila, fakt šíleně moc, do bezvědomí. Chybí mi ty časy. Chybí mi minulost, kdy bylo všechno tak nějak lehčí. Být dospělá je šílená otrava. Mít zodpovědnost.. pche.. demence..

Nebaví mě to, nebaví mě tenhle život.

Jinak, psali jste mi jestli žiju, tak jo, žiju. Už mám po rehabilitacích, záda mě pořád bolí, hlava taky.. Mám i po vyšetření EMG, ruka funguje kupodivu prej dobře, takže žádná operace zatím nehrozí. Prostě mám černé na bílém, že všechny moje momentální problémy pochází z mojí krční páteře, mám v háji 5. až 8. obratel. No a neaktivní jsem protože pendluju sem tam.. ráno na rehabilitace, pak jedu nakoupit, pak domů a do práce.. sem tam ještě do nemocnice s maminou na kontroly atd.. Ona u nás totiž teď momentálně bydlí, zlámala si totiž nohu a doma nemá výtah, takže bydlí u nás a není schopná ničeho.. takže se o ni starám. Takže asi chápete, že člověk, který není málem schopnej se postarat o sebe, se najednou má starat o celou rodinu.. no prostě jsem úplně v háji.. síly fakt ubejvaj a já prostě pomalu končím..

Už nemůžu..