Citáty

Paulo Coelho 2

30. dubna 2014 v 13:36 | Míša
Bojovník světla ví, že bitvy, jež svedl v minulosti, jej nakonec vždy něčemu naučily. Nicméně mnohá ta ponaučení mu způsobila víc utrpení, než bylo třeba. Nejednou promarnil čas bojem kvůli nějaké lži. A trpěl kvůli lidem, kteří si jeho lásku nezasloužili.

Aby opravdová energie lásky mohla projít vaší duší, musí ji zastihnout v takovém stavu, jako byste se právě narodila. Proč jsou lidé nešťastní? Protože tu energii chtějí uvěznit, což je nemožné.

Mnoho lidí už opustil někdo, koho nejvíc milovali, a přece dokázali proměnit hořkost ve štěstí.

Každý člověk má své touhy; střeží je jako poklad, a i když jsou to city, které někoo odradí, většinou lákají ty, co jsou pro nás důležití. Je to cit, který si má duše vybrala, a je tak silný, že může nakazit všechno a všechny kolem.

Panno Marie, dej, ať se mi vrátí víra. Učiň mě nástrojem své vůle. Dovol, abych se mohla učit s pomocí lásky.

Potřebuji psát o lásce. Musím přemýšlet, přemýšlet, psát a psát o lásce, nebo mi pukne srdce.

Svět bude opravdový, až bude člověk umět milovat - do té doby budeme žít v přesvědčení, že lásku známe, ale nebudeme mít odvahu čelit jí takové, jaká je.

Opravdová láska dokáže vzdálenosti odolat.

Žádný bojovník světla se nebojí zklamání - protože zná moc svého meče a sílu své lásky.

To, že jsem schopen takové lásky, jakou jsem nikdy nepoznal, mě přivádí do stavu milosti.

Celý život jsem chápala lásku jako jakési sdílené otroctví. Byla to lež: svobodný je jenom člověk, v jehož životě láska je. Kdo se někomu plně oddá, kdo se cítí svobodný, miluje nejvíc. A kdo miluje nejvíc, cítí se svobodný.

Nikdy se nesnaž obě milostné zkušenosti neprozřetelně srovnávat; lásku nelze měřit, jako měříme nějakou silnici nebo výšku budovy.

Láska je plná nástrah. Když chce o sobě dát vědět, září. Stín, který vrhá, si však nechává pro sebe.

Jestli jste už někdy prožil lásku, víte, jaké je s ní trápení.

Bojovník světla se snaží zjistit, s čím může počítat. A vždy přezkoumá vlastní výzbroj, jíž je víra, naděje a láska.

Jsem zamilovaná a bojím se, že budu trpět. Neboj se; toto utrpení by bylo možné odvrátit, jenom kdyby ses lásky zřekla.

Žádný cit - třeba láska - nestárne společně s tělem. City patří ke světu, v němž neexistuje čas ani prostor, ani hranice.

Láska nikdy nepřinesla štěstí. Právě naopak, je to vždycky úzkost, bitevní pole, spousta probdělých nocí a otázek, jestli jednáme správně. Skutečná láska znamená extázi a agonii.

Cožpak může člověk vymazat ze srdce bolest ze ztráty? Ne. Ale může se těšit z nějakého zisku.

Na všechny definitivní rány, jež zasazuje láska - to jest na rozchod - je jediným účinným lékem čas. Je třeba intenzivně trpět a zcela se vyhýbat drogám, utišujícím prostředkům a modlitbám ke svatým.

Musel jsem ji ztratit, abych pochopil, že chuť znovunalezeného je to nejsladší, co můžeme okusit.

Otevřela jsem okno i své srdce. Slunce zaplavilo pokoj a láska moji duši.

Mohl bych si myslet, že mi život vzal to nejdůležitější: lásku. Bolesti lásky však vždycky přejdou.

Věříte, že minulé lásky vás naučily líp milovat? Abych se mohla cele oddat, musela jsem zapomenout na jizvy, které mi způsobili jiní muži.

Každý bojovník světla už zranil někoho, koho miluje. Proto je bojovník světla; protože tím vším prošel a neztratil naději, že se polepší.

Neexistuje láska v klidu. Kdo se jí přiblíží, je ztracen. Nedokázala si vzpomenout ani na jedinou chvilku, kdy jí láska přinesla klid. Vždycky ji provázela agonie, extáze, prudká radost a hluboká žalost.

Láska nám dává potřebnou sílu, abychom se zhostili nemožných úkolů.

Odvaha neznamená nemít strach - nýbrž schopnost nenechat se jím ochromit.

Svému cíli se musíš oddat bez výhrad. Rozpolcená říše neodolá náporu nepřítele.

Není těžké obnovit nějaký život. Stačí si uvědomit, že jsme stále silní jako dřív. A využít to k svému prospěchu.

Vždycky si musíme uvědomit, kdy se nějaká etapa uzavírá. Ukončit cyklus, zavřít dveře, dopsat kapitolu - nezáleží na tom, jak to nazveme, důležité je považovat za minulost životní okamžiky, které už skončily.

Je třeba riskovat, jít určitými cestami a opouštět jiné. Nikdo nedokáže volit bez obav.

Nejvíc nejopravdověji člověk touží mít někoho blízkého. Pak se všechno dává do pohybu, muž a žena rozehrají hru, ale to, co předchází - ta přitažlivost, která je spojí -, se nedá vysvětlit. Je to nezachytitelná touha ve své ryzí podobě.

Všichni jsme částí božské jiskry. Účelem stvoření nás všech je to, čemu se říká láska. Probuď se, procitni k té lásce. Minulé už se nemá vracet. Musí být uznáno budoucí.

Hledání lásky je složité - protože nás může dovést stejně tak do nebe jako do pekla.

Na tomto světě je důležitá jenom láska. Taková byla Ježíšova láska k lidstvu, a byla tak velká, že otřásla hvězdami a změnila chod lidských dějin. Život jediné bytosti dosáhl něčeho, co nedokázali králové, vojska ani říše.

Kdo miluje a doufá, že bude jeho láska opětována, ztrácí čas.

Žárlit je jistě přirozené, přestože ji život naučil nevěřit, že toho druhého může vlastnit; s když tomu někdo věří, lže sám sobě.

Když je bojovník světla osamělý nebo unavený, nesní o vzdálených ženách a mužích; vyhledá toho, koho má vedle sebe, a s ním sdílí svou bolest nebo potřebu lásky - s potěšením a bez pocitu viny. Bojovník ví, že nejvzdálenější hvězda Vesmíru se projevuje ve věcech, jež ho obklopují.

Všichni jsme něčím povinování lásce: musíme umožnit, aby se projevila tak, jak to bude považovat za nejlepší.

Láska se ztrácí, když začneme přesně určovat pravidla, jak se má projevovat.

Lidé dávají darem květiny, protože v nich je skutečný smysl lásky. Kdo se pokusí vlastnit květ, uvidí, jak jeho krása vadne. Kdo se však jenom podívá na květinu na lukách, ponechá si ji navždycky.

Nikdo nemůže vlastnit to, co je na Zemi nejkrásnější - večer, kdy do oken bije déšť, nebo klid, jejž kolem sebe šíří spící dítě - můžeme to však poznat a milovat. Těmito okamžiky se zjevuje lidem Bůh.

Zamilovaní lidé působí příznivě na prostředí, v němž žijí.

Jsme bojovníci světla. Silou naší lásky, naší vůle, můžeme změnit náš osud i osud mnoha lidí.

Opravdová láska se nemá pokoušet napravovat druhé, ale těšit se z toho, že vše je lepší, než jsme očekávali.

Bojovník světla je na světě proto, aby pomáhal svým bratřím, a ne proto, aby odsuzoval svého bližního.

Tradice pohostinosti nemůže zmizet. Kdykoli někoho přijmeme, otvíráme se dobrodružství a tajemství.

Ten, kdo propadne vášni a nebere ohledy na společné blaho, bude ustavičně žít v úzkosti: že zraní partnera, že se znelíbí té nové, vášnivě milované osobě, že ztratí vše, co si vybudoval.

Každý bojovník světla se poděluje s ostatními o vše, co o cestě ví. Pomoz mi a bude ti pomoženo. Každý musí předat, co se naučil.

Občas se pokoušíme zotročit vše, co milujeme - jako by sobectví bylo to jediné, co udrží náš svět v rovnováze.

Raději tedy přijmu svou samotu: kdybych v téhle chvíli chtěla před ní utéct, nikdy už znovu nenajdu žádného partnera. Jestliže ji přijmu, místo abych proti ní bojovala, situace se možná změní. Poznala jsem, že samota je silnější, když se proti ní stavíme - ale slábne, když ji prostě nebereme na vědomí.

Bojovník světla sdílí svůj svět s lidmi, jež miluje. SNaží se je povzbudit, aby delali to, co by chtěli, ale k čemu nemají dost odvahy.

Odpuštění je obousměrná silnice: vždy, když někomu odpouštíme, promíjíme zároveň i sobě.

K dobrému boji potřebujeme pomoc. Potřebujeme přátele, a když nejsou nablízku, musíme si změnit samotu v hlavní zbraň.

Svět potřebuje především příklady, lidi schopné prožívat své sny a bojovat za své ideje.

Když milujeme, vše nabývá ještě většího smyslu.

Opravdová láska je činem naprostého odevzdání.

Paulo Coelho

30. dubna 2014 v 13:35 | Míša
Láska nikdy člověku nebrání jít za osobním příběhem. Pokud k tomu dojde, pak to není opravdová láska, ta, která mluví řečí světa.

Láska není ani velká, ani malá; je to jen láska. CIt nelze měřit jako silnici. Jestliže to učiníš, začneš vše srovnávat s tím, co se doslechneš, nebo s tím, co očekáváš. Tak budeš vždy poslouchat nějaký příběh, místo abys šel svou vlastní cestou.

Budeš riskovat prohru, zklamání, rozčarování, ale Lásku nikdy hledat nepřestaneš. Zvítězí ten, kdo hledání nikdy nezanechá.

Láska je síla, která proměňuje a zlepšuje duši světa.

Všichni dokážou milovat, s tím darem už se narodili. Pro někoho je to zcela přirozené, ale většina se musí znovu učit, vzpomínat si, jak se miluje, a všichni bez výjimky musí své dávné city spálit v krbu, znovu prožívat radosti a bolesti, vzestupy a pády, dokud nezahlédnou nit, která je přivede ke každému dalšímu setkání; ano, existuje jakýsi nit.

Láska je jediný podnět, jenž aktivuje inteligenci a kreativitu, něco, co nás očišťuje a osvobozuje.

Podstata stvoření je jediná - a ta podstata se jmenuje láska. Láska je síla, která nás opět sdružuje, aby shrnula zkušenost rozptýlenou v mnoha životech, na mnoha místech světa.

Láska je síla, která je na zemi, aby nám přinesla radost, aby nás přiblížila Bohu a našemu bližnímu.

Moudrý je moudrý jen proto, že miluje. A ten, kdo je hloupý, je hloupý jen proto, že si myslí, že lásku může pochopit.

Láska je klíčem k pochopení všech tajemství.

Duchovním prožitkem se predevším rozumí láska jako praktická zkušenost. A v lásce žádná pravidla neplatí. Můžeme sice studovat příručky, snažit se ovládnout své city, mít strategii chování - ale k čemu to všechno? Nakonec rozhodne srdce, a nám nezbude, než je poslechnout.

Jestliže je někdo schopen bezvýhradně, bezpodmínečně milovat svého partnera, projevuje Boží lásku. Projevuje-li se Boží láska, on bude milovat svého bližního.

Láska je jediný most mezi neviditelným a viditelným, který znají všichni. Je to jediný činý jazyk, jímž lze vyjádřit všechna naučení, která vesmír denně vštěpuje lidským bytostem.

Láska naplňuje vše. Nelze po ní toužit - protože je cílem sama v sobě. Nemůže být nevěrná, poněvadrž ji nelze vlastnit. Nemůže být zajata, protože je jako řeka a přelije se přes hráze.

Jsou chvíle, kdy Bůh vyžaduje poslušnost. Jsou však také chvíle, kdy si přeje vyzkoušet naši vůli a vyzývá nás, abychom pochopili jeho lásku.

Láska je také cosi tajemného: čím víc ji dělíme, tím víc se množí.

Láska byla nade vším a láska neznala nenávist - jenom omyly.

Celý život člověka na Zemi směřuje k hledání jeho druhé části. Nezáleží na tom, jestli zdánlivě usiluje o vědění, o peníze nebo o moc. Nic z toho, čeho dosáhne, nebude úplné, pokud současně nedokáže najít svou druhou část.

Láska je akt víry v druhou osobu a její tvář musí být dál zahalena tajemstvím. Láska má být prožívána a vychutnávána každým okamžikem, ale když se jí pokoušíme porozumět, magie zmizí.

Kudy vstupuje světlo do domu? Otevřenými okny. Kudy vstupuje světlo do člověka? Otevřenými dveřmi lásky.

V lásce není dobro ani zlo, není budování ani ničení, jsou pohyby. A láska mění přírodní zákony.

Bůh už byl přřítomen v jeskyních a v hromobití našich předchůdců; ale po celou tu dobu stále přebýval v lidských srdcích v podobě lásky.

Když někdo miluje, dokáže se stát čímkoli, co bylo stvořeno. Když někdo miluje, vůbec nemusí rozumět tomu, co se děje, protože všechno se začne dít v nás a člověk se může proměnit ve vítr. Pokud mu ovšem nějaký vítr pomůže.

Všichni milenci kteréhokoli pohlaví dobře vědí, že láska je sice požehnání, ale zároveň je to také cosi krajně nebezpečného, nepředvídatelného, co může způsobit vážnou újmu. Proto každý, kdo hodlá milovat, by měl vědět, že vystavuje své tělo a svou duši různým ranám a že nikdy nebude moci obviňovat svého partnera, neboť riziko je pro oba stejné.

V lásce je sémě našeho růstu. Čím víc milujeme, tím blíže jsme duchovní zkušenosti.

Existují pěstitelé. Musejí snášet bouře a roční období a zřídkakdy si odpočinou. Ale na rozdíl od budovy zahrada nikdy nepřestává růst a mění jim život ve velké dobrodružství.

Proč mám naslouchat svému srdci? Protože tam, kde bude tvé srdce, bude i tvůj poklad.

Každý den je jiný a s každým novým ránem přichází ta zázračná chvíle, ten kouzelný okamžik, ve kterém se hroutí staré světy a rodí se nové hvězdy.

Bojovník se bez váhání noří do proudu vášní, jenž stále protéká jeho životem.

Každý člověk má poklad, který na něj čeká.

Ve chvíli, kdy se vydáme hledat lásku, i láska nám vychází vstříc. A zachrání nás.

Přes všechny křivdy, přes všechno, co se nám stane, aniž za to můžeme, přestože se necítíme schopni změnit všechno špatné v lidech a ve světě - Láska je stále silnější a pomůže nám růst. A teprve pak dokážeme pochopit hvězdy, anděly a zázraky.

Bůh se nemstí, Bůh je láska. Trestá pouze tím, že přinutí člověka, který dílo lásky přerušil, aby v něm pokračoval.

Ano, to je ta láska. Ta působí, že lovná zvěř se promění v sokola, sokol v člověka a člověk znovu v poušť. A ta působí, že olovo se promění ve zlato; a zlato se opět skryje pod zemí.

Trápím se láskou. Může to být jenom sestup do pekel - ale může to být nějaké odhalení.

Neexistuje nic kromě lásky. Právě ta udržuje svět v pohybu a hvězdy na nebi.

Energie nenávisti nikam nevede; avšak energie odpuštění, která se projevuje láskou, dokáže pozitivně změnit tvůj život.

Láska dokáže člověka proměnit. To ona způsobila, že jsem objevil, kdo jsem.

Historie se změní, až budeme moci využívat energii větru, moří, atomu.

K takovým setkáním většinou dochází, když už člověk nemůže dál, když potřebuje zabít své city, aby se mohly znovu zrodit. Ta setkání na nás čekají.

Musím se pořád znova vydávat na Svatojakubskou cestu, odhodit nepotřebou zátěž, nechat si jen to, co potřebuji každý den k životu. Musím připustit, aby energie lásky volně proudila zvenčí dovnitř a zevnitř ven.

Bojovník světla přijímá své vášně a umí se z nich těšit. Vím že se nemusí odříkat nadšení z dosažených vítězství; patří k životu a radují se z nich všichni, kdo se na nich podílejí. Nikdy však neztrácí ze zřetele trvalé věci a svazky upevněné časem. Každý bojovník ví, jak rozlišit pomíjivé a definitivní.

Láska není zvyk, závazek nebo dluh - láska je. Bez jakýchkoli definic. Miluj a moc se neptej. Jenom miluj.

Láska se neptá. Když začneme přemýšlet, začneme mít strach. Ten strach se těžko vysvětluje. Proto je lepší neptat se a jednat. Je třeba podstoupit riziko.

Od počátku věků se všichni snažá porozumět vesmíru skrze lásku.

Láska není přání, není to poznání, není to obdiv. Je to výzva, oheň, jenž plane neviděn.

Je důležité nechat určité věci odejít. Zbavit se jich. Uvolnit se. Lidé si musí uvědomit, že nikdo nehraje s poznačenými kartami, někdy vyhrajeme, jindy prohrajeme. Nečekejte, že vám někdo něco vrátí, že uzná vaše úsilí, odhalí vaše nadání, pochopí vaši lásku.

Mnohé emoce vedou lidské srdce, když se rozhodne věnovat duchovní cestě. Může to být nějaký ušlechtilý motiv, jako je víra, láska k bližnímu nebo milosrdenství.

Tvoje láska mě zachrání a vrátí mi mé sny.

Miluji tě, protože se mi zdál sen, protože jsem potkal krále, prodával sklo a putoval pouští, protože kmeny vyhlásily válku a já došel ke studni, abych se dozvěděl, kde bydlí Alchymista. Miluji tě, protože celý Vesmír se spojil, abych došel až k tobě.

Důležité věci vždycky zůstávají - naopak odchází to, co jsme za důležité považovali, ačkoliv je to zbytečné, jako třeba představa, že ovládáme energii lásky.

Láska je nejopravdovějším projevem svobody a nikdo nemůže druhého člověka vlastnit.

Povinnost se promění v jakousi oddanost, v bezmeznou lásku k lidskému údělu, a my začneme bojovat, aby se uskutečnilo, co chceme.

Léta jsem zápasila se svými city, protože jsem měla strach ze smutku, utrpení, samoty. Od počátku jsem věděla, že skutečná láska je nade vše a že je lepší zemřít než přestat milovat.

Láska je skutečně tím hlavním, co dokáže lidský život ze vteřiny na vteřinu změnit.

Ranění láskou nejsou na rozdíl od zraněných ve válce obětmi ani katy. Zvolili si něco, co je součástí života, a tak musejí čelit agonii a extázi své volby. A ten, koho láska nikdy neporanila, nebude moci prohlásit: žil jsem - protože nežil.

Nikdy nepřestaň pochybovat. Jakmile pochybnosti zmizí, znamená to, že jsi na své cestě ustrnula.

Kouzelný okamžik je ten, v němž jedno "ano" a jedno "ne" mohou změnit celou naši existenci.

Když nalezneš v životě něco důležitého, neznamená to, že se musíš všeho ostatního zřeknout.
 
 

Reklama