Výlety

Kam na výlet 3

11. března 2014 v 3:28 | Míša

Zoo Liberec


Další Zoo. Zase nic nového. Liberecká Zoo je proslulá bílými tygry.

Vstupné: 90 Kč/osoba. Opět by se jednalo o celodenní výlet.


Sedlecká pouť 2014


Koná se v Kutné Hoře od 17. dubna do 21. dubna.

Pouť = stánky, občerstvení, kolotoče, střelnice... ;)

Cenu psát nebudu, záleží totiž na vás, jak moc se točíte, co kupujute, jak žerete :D Já tam každoročně utratím nanejvýš dvě stovky (nějaká vystřelená růže a ledová tříšť) :D

Jednalo by se o cca půl denní výlet, výjezd tak po obědě, návrat navečer. Dá se to proběhnout za hodinku, dá se tam ale i strávit odpoledne ;) záleží na lidech a chuti ;)

Slovensko - Bojnice

11. března 2014 v 3:25 | Míša

Zámek Bojnice


Umístění: střední část Slovenska, západním směrem od Banské Bystrice

Nad řekou Nitrou se vypíná krásná silueta bojnického zámku. Na tomto místě stával hrad již od počátku 12. století, možná dokonce i dříve. Poblíž se nachází teplé minerální prameny, které jistě přitahovaly lidi již od nejstarších dob. Ve 14. století vlastnil zdejší gotický hrad mocný Matúš Čák z Trenčína, po něm vládnul na hradě Jan Korvín, od kterého získali zdejší panství Thurzové. Byly to vesměs významné rody, ovlivňující slovenské a uherské dějiny. Pro Bojnici však bylo rozhodujícím přínosem panování uherského rodu Pálfyů, jehož příslušníci zde působili od roku 1636 až do roku 1918. Bohatý Jan Pálfy nechal zámek v letech 1899 - 1909 romanticky přestavět. Práce řídil bratislavský architekt Josef Hubert. Po této nákladné přestavbě lze řadit Bojnici k nejmalebnějším středoevropským zámkům. Bojnice poněkud připomíná malebné francouské zámky na řece Loiře. Jesliže je však Bojnice srovnatelně krásná, ve velikosti a členitosti dotyčné zámky většinou předčí.
Je samozřejmé, že v takto velkolepém zámku se nachází honosné interiéry a drahocenné vybavení, ze kterého ještě vyniká obrazová galerie. Zámek je obklopen rozsáhlým parkem.


Bojnická zoologická zahrada


- nejstarší a nejnavštěvovanější zoologická zahrada na Slovensku. Pro veřejnost byla otevřena 1. dubna 1955 a v současnosti se rozkládá na ploše 41 hektarů, z čehož expoziční část tvoří 20 hektarů. Patří k zoologickým zahradám všeobecného typu, tj. bez vyhraněné specializace na určité druhy zvířat. V minulosti zde byla vyšší pozornost věnována zejména odchovu rysů ostrovidů, běžců (emu a nandu) a horských koz. Areál ZOO se nachází v příjemném rekreačním prostředí lázeňského města Bojnice nedaleko od Bojnického zámku v Trenčínském kraji.
Počet druhů chovaných v ZOO Bojnice je největší ze všech čtyř slovenských ZOO, v závěru roku 2009 šlo celkem o 384 živočišných druhů v počtu 2050 exemplářů.[1] Jako jediná slovenská ZOO chová např. slony africké, bongy lesní, horské zebry Hartmannové, orangutany bornejské a mnohé další. Od roku 2003 sa ZOO stala řádným členem nejprestižnejší Asociace světových zoologických zahrad a akvárií (WAZA), která sdružuje okolo 250 elitních světových ZOO. V rámci evropských chovných programů a plemenných knih pro ohrožené druhy je zapojena do chovu 25 druhů zařazených do evropských chovných programů (EEP - European Endangered species Programme) a 23 druhů zařazených do evropských plemenných knih (ESB - European Studbooks).
ZOO Bojnice spravuje slovenské národní záchytné centrum pro zabavené a zajištěné živočichy a odborní pracovníci aktívně spolupracují s orgány CITES a Státní ochranou přírody Slovenské republiky.



Hrady

11. března 2014 v 3:14 | Míša

Bezděz


Příkaz k založení hradu, ovládajícího krajinu kolem dnešního Máchova jezera, vydal roku 1264 král Přemysl Otakar II. Čeští panovníci si tento hrad ponechávali ve své moci až do roku 1420. Hrad odprodal poslednímu zástavnímu držiteli císař Rudolf II. roku 1588.
O významu Bezdězu vypovídá i to, že ještě v průběhu třicetileté války nechal vojevůdce Albrecht z Valdštejna stavět před hradem barokní bašty. Od roku 1633 hradní budovy sloužily jako klášter, po jeho zrušení roku 1785 byl Bezděz opuštěn. Již od poloviny 19. století dochází na Bezdězu k významným restaurátorským pracím, díky kterým hrad přečkal do současnosti jako skvělá ukázka raně gotické architektury.



Bouzov


Lesnatou krajinu u Litovle ovládá romantický hrad Bouzov. Hrad vznikl někdy na počátku 14. století, první majitel je znám od roku 1317. Od poloviny 14. do roku 1695 hrad vícekrát změnil majitele. Uvedeného roku získal Bouzov řád německých rytířů, ale následujících 200 let se o něj příliš nestaral. Teprve rozhodnutím velmistra řádu, arcivévody Evžena, došlo v letech 1896 - 1901 k radikální přestavbě.
Projekt, který vypracoval profesor mnichovské techniky Georg J. Hauberisser, víceméně respektoval půdorys starého hradu, tím však podobnost s předchozím objektem končí. Nová stavba ve stylu německé pozdní gotiky má celou řadu výstupků, věžiček a dalších, v našem prostředí často velmi cizorodých prvků. Celek je však vděčnou scenérií filmových pohádkových příběhů.

Reprezentační interiéry hradu, zhotovené s neobyčejnou pečlivostí, jsou zařízeny hodnotným historickým mobiliářem a starými řádovými památkami. Hrad je plně vybaven, přičemž mnohé předměty uměleckého řemesla sem byly převezeny na počátku 20. století z Německa, Itálie a dalších států. Zdi hlavních místností jsou ve své spodní části obloženy dřevem, stropy bývají opatřeny dřevěnými kazetami nebo provedeny s jinou truhlářskou výzdobou.
Dominantní prostorou je Rytířský sál, který sloužil jako shromaždiště členů řádu. Nádherným vyřezávaným nábytkem z pozdního baroka vyniká velmistrova ložnice. Hradní kapli se vznosnými klenbami zdobí gotické náhrobky řádových mistrů, převezené do Bouzova z hradu Hornecku. Sloupová síň, doplněná deskovými obrazy z 15. století, má svůj vzor ve vrcholně gotickém slohu. Ve stylu novorenesance byla vystavěna Lovecká síň s malbami na zdech a trojnásobně valenou klenbou.


Buchlov


Významný královský hrad vznikl na skalnatém hřebeni výhledového kopce v oblasti Chřibů kolem poloviny 13. století, roku 1300 se již uvádí Protiva z Buchlova (asi purkrabí). Nejstarší částí hradu je hranolová útočištná věž se silnými zdmi, dobře viditelná uprostřed leteckého snímku. Na ní navazoval obytný palác, propojený na opačné straně s další hranolovou věží.
Poslední rozšíření hradu provedl Jan Ždánský ze Zástřizl při renesanční přestavbě v letech 1540 - 1558. V 17. století se ještě hradu dotkly barokní úpravy. Od počátku 19. století do konce druhé světové války vlastnili Buchlov členové rodu Berchtoldů, kteří udržovali hrad v dobrém stavu. Nevlastní bratři, osvícenci Leopold a Bedřich Berchtoldové navíc část hradu proměnili v muzeum, přístupné již v polovině 19. století veřejnosti.

Hradní interiéry dokumentují vývoj bytové kultury od 15. do 19. století. Velikostí vyniká Rytířský sál, centrální prostor pozdně gotického paláce. Kromě obytných pokojů a dalších místností, rozsáhlých přírodovědných sbírek a bohaté knihovny, si lze prohlédnout hrobku majitelů hradu v nedaleké kapli sv. Barbory.


Český Štenberk


Raně gotický hrad byl založen před polovinou 13. století. Potomci zakladatele hradu se pak nazývali páni ze Šternberka. Rod se později rozděloval a z jedné rodové větve pochází i současný majitel hradu, pan Zdeněk Sternberg. Roku 1467 dobyli Český Šternberk vojáci krále Jiřího z Poděbrad. Později byl rozbořený hrad pánům ze Šternberka vrácen a ti ho při náročné obnově rozšířili a zabezpečili mohutným opevněním. Poslední velké úpravy probíhaly v druhé polovině 17. století a dále po roce 1712. V průběhu těchto přestaveb téměř zmizela původní členitá silueta hradu.

Při prohlídce se prochází barokními interiéry s dobovým zařízením značné umělecké hodnoty, doplněným mladším nábytkem z 19. století. V několika sálech je krásná barokní štuková výzdoba (např. v Rytířském sále na dolním snímku). Jiné místnosti jsou věnovány významným představitelům rodu Šternberků. Ze sbírek vyniká početná sbírka grafických listů ze 17. století, vystaveny jsou i historické zbraně a lovecké trofeje.



Kost


V krásném prostředí Českého ráje, uprostřed pískovcových skal, se nachází středověký hrad Kost. Vznikl kolem poloviny 14. století a jeho stavebníkem byl Beneš z Vartemberka, zmiňovaný zde již roku 1349. Hrad dostavěl na konci století jeho syn Petr. Silueta Kosti se vzácnou shodou okolností již od této doby nezměnila. Dominantou stavby je pětipatrová obytná věž, zvaná Bílá. Asi roku 1414 získali hrad Zajícové z Hazmburka.

V letech 1497-1524 sídlili na Kosti Šelmberkové, kteří přestavěli západní křídlo. Do poloviny 16. století byl ještě při cestě do hradu vystavěn tzv. Bibernštejnský palác. Za Lobkoviců (do roku 1576) vznikly v předhradí hospodářské budovy, opevněné a přičleněné k vlastnímu hradu.
V rozlehlých síních návštěvníky zaujmou především četné zbraně ze 17. až 19. století, které však nesouvisejí přímo s příslušníky rodu Kinských, které můžeme vidět na obrazech. Pozoruhodná je dále černá kuchyně.




Křivoklát


Hrad Křivoklát je jedním z nejstarších a nejvýznamnějších hradů českých knížat a králů, jehož počátky sahají do 12. století. Za panování Přemysla Otakara II. a Václava II. vznikl rozsáhlý, velkolepý královský hrad, jenž byl výrazně přestavěn Václavem IV. a později velkoryse dobudován Vladislavem Jagellonským. Křivoklát byl několikrát těžce poškozen požárem. Stal se obávaným vězením a jeho význam prudce poklesl. V 19. století nechali Fürstenberkové hrad v romantickém duchu restaurovat.

Někdejší oblíbené lovecké sídlo hned několika českých panovníků má pozoruhodné hradní interiéry s mnoha dochovanými prvky středověké výzdoby. Monumentální Velká věž ukrývá lovecké zbraně a další exponáty spojené s historií lovu. K zajímavým prostorám rovněž patří nádherná hradní kaple a rozměrný pozdně gotický sál s expozicí sochařského umění. V hradu se nalézá také cenný soubor gotických deskových maleb a plastiky, v dalších hodnotných interiérech si lze prohlédnout sbírky pořízené Fürstenberky v 19. a na počátku 20. století včetně obrazů a rozsáhlé knihovny. Na Křivoklátě je k vidění také bývalé vězení a mučírna a zcela odlišným dojmem působící černá kuchyně ve věži zvané Huderka s vyhlídkovou terasou.


Hrad Pernštejn


Pernštejn, skrytý v lesích východního okraje Českomoravské vrchoviny, patří k nejvýznamnějším a nejkrásnějším moravským hradům. Od poloviny 13. století byl sídlem rodu pánů z Pernštejna, který dlouhá staletí hrál důležitou roli v politickém dění českého království. Gotický hrad byl až do poloviny 16. století několikrát přebudován a především rozšiřován.

Původní dispozice se tak ztrácí v pozdějších přístavbách, které působí velmi malebným a zároveň monumentálním dojmem. Tato pozdně gotická a raně renesanční podoba hradu nebyla dotčena pozdějšími přestavbami a je ojedinělým dokladem organických přeměn středověké pevnosti na luxusnější renesanční reprezentativní sídlo, neztrácející nic na obranyschopnosti.

Na průvodcovské trase si návštěvníci prohlédnou obdivuhodnou architekturu jednotlivých hradních částí a v interiérech, značně rozdílných vybavením i výzdobou, sledují vývoj šlechtického sídla od jednoduchého hradu přes pozdně gotickou pevnost, renesanční palác, barokní, rokokovou a klasicistní rezidenci až po romantismus poloviny 19. století.




Rožmberk nad Vltavou


Na listině krále Václava I. z roku 1250 je uveden Vok z Rožmberka, což je první zmínka o hradu. Po roce 1302 přesídlil Vokův syn Jindřich se souhlasem krále Václava II. na nedaleký Český Krumlov a Rožmberk poněkud pozbyl na významu. Větších oprav se hrad dočkal na konci 16. století, kdy jej poslední Rožmberk Petr Vok předurčil na sídlo svého synovce Jana Zrinského. Roku 1619 dobyl hrad habsburský vojevůdce Karel Bonaventura Buquoy. Císař Ferdinand tomuto rodu pocházejícímu z Francie hrad Rožmberk daroval a Buquoyové na něm a v nedalekých Nových Hradech sídlili až do r. 1945. V polovině 19. století upravil Jiří Jan Buquoy Rožmberk v novogotickém slohu a tato proměna se dotkla i většiny interiérů.

Deset pokojů na prohlídkové trase je zařízeno převážně novogotickým mobiliářem, ale jsou tu například i čtyři sekretáře pocházející ze 17. století a další jednotlivé zajímavé kusy. Vystavené obrazy pocházejí z 15. až 18. století, některé z nich mají značnou uměleckou cenu. Lze si prohlédnout rovněž portréty několika členů rodu, po kterém se hrad jmenuje. Svou souhrnnou kvalitou vyniká vybavení zbrojnice s četnými exponáty z třicetileté války. V kapli a v Rytířském sále se dochovala původní renesanční výzdoba.



Valdštejn


Raně gotický hrad, vybudovaný na třech pískovcových skalách v druhé polovině 13. století, dal své jméno šlechtickému rodu, který vícekrát zasáhl do českých dějin a z něhož pocházel i proslulý válečník Albrecht z Valdštejna. Po roce 1420 obsadili hrad husité a po nich loupeživí rytíři. Zpustlý hrad získali roku 1621 opět Valdštejnové, kteří na vrcholu baroka zbudovali v přední části hradního areálu poutní místo s kostelem sv. Jana Nepomuckého.
Pozoruhodné vstupní mosty zdobí od té doby deset kamenných soch českých patronů. V 19. století byl celý areál propojen do jednoho prohlídkového okruhu a doplněn romantickými a klasicistními stavbami.


Zámky 3

11. března 2014 v 3:00 | Míša

Zámek Náchod


Vysoko nad městem se vypíná majestátní komplex budov náchodského zámku. Již ve 13. století mu předcházela stavba středověkého hradu, jenž strážil stezku vedoucí z česko-slezského pomezí. Zakladatelem hradu i města byl roku 1254 Hron z Náchoda. V letech 1544-1621 patřilo panství rodu Smiřických, kteří přebudovali hrad v renesanční zámek. Již za Trčků (1632) došlo k prvnímu zesílení opevnění. Po známé chebské vraždě Albrechta z Valdštejna, Erdmana Trčky a jejich druhů daroval císař Ferdinand II. roku 1634 náchodský zámek italskému generálovi Octaviu Piccolominimu, který v něm zřídil své rodové sídlo. Aby splňovalo funkci pevnostní i reprezentativní, povolal Piccolomini G. Pieroniho a plukovníka de la Crona, kteří vypracovali projekt opevnění. Práce na fortifikacích i zámeckých budovách vedl Carlo Lurago.

Z interiérů vyniká krásou Španělský sál, v němž se zachovaly raně barokní malby F. Harovníka a G. Vanettiho, doplněné později, v polovině 18. století, bohatou rokokovou štukaturou. Původní raně barokní štuk se zachoval v zámecké kapli. Ze zámeckého mobiliáře jsou nejcennější bruselské gobelíny ze 17. století, obrazy Pietra Snayrse a Joachima Sandrarta.


Nové Hrady


V okrese Chrudim, asi 10 kilometrů jižně od Vysokého Mýta, se nachází městečko Nové Hrady. Kdysi nad ním stával gotický hrad, ze kterého však zůstaly jen málo zřetelné zbytky. Důstojným nástupcem hradu se stal rokokový zámek, někdy označovaný jako "Malý Schönbrun". Vídeňská rezidence habsburských císařů je sice mnohem větší, ale průčelí obou zámků mají řadu podobných prvků a Nové Hrady vznikly jen o několik let později než slavný zámek císařovny Marie Terezie.
Základní návrh patrového zámku v Nových Hradech zhotovil prý sám stavebník, hrabě Jan Antonín Harbuval-Chamaré, podrobné plány vypracoval architekt Josef Jäger. Hrubá stavba vznikala v letech 1773 - 1778, přičemž na její průběh dohlížel osobně pan hrabě. S výsledkem mohl být spokojen. Patrový zámek s mansardovou střechou má nádherné jižní průčelí z jehož konců vystupují dvakrát odstupňovaná boční křídla. Prostor mezi nimi je tvořen terasou s balustrádou, uprostřed otevřenou. Tudy se přichází do samotné budovy nebo opačně z ní do zámeckého čestného dvora.
V letech 1778 - 1783 se připojily k postranním křídlům zámku dvě přízemní budovy, které sloužily jako kanceláře a byty panských úředníků. Jejich konce jsou propojeny ozdobnou zdí s monumentální vstupní bránou. Architekturu zámku, samostatně stojící zdi i vstupní bránu zdobí díla sochařů Jana Mělnického a Víta Čermáka a kameníka Ignáce Víchy. Zámeckou kapli a některé pokoje vyzdobil rokokovými štuky Josef Procházka.
Potomci pana hraběte vlastnili zámek až do roku 1903. V letech před druhou světovou válkou nechal pan Cyril Bartoň z Dobenína celou stavbu opravit, na další rekonstrukci však musely Nové Hrady čekat až do konce tisíciletí. Nyní jsou hlavní zámecké interiéry přístupné veřejnosti. Jejich hodnotu navyšuje postupné obohacování dalším mobiliářem a sbírkami. Zámek je obklopen zahradou na kterou navazuje park.


Ratibořice


Na místě starší obytné budovy nechal vystavět Lorenzo Piccolomini (+1712) barokní letohrádek italského typu, k němuž bylo v druhé polovině 18. století připojeno nové podlouhlé křídlo pro služebnictvo. Po roce 1810 byl zámek klasicistně upraven pro Kateřinu Vilemínu, kněžnu Zaháňskou, známou dnes především z díla Boženy Němcové.
Historické interiéry přibližují 19. a počátek 20. století. Nedaleko zámku se nachází areál Babiččina údolí se Starým bělidlem a Ludrovým mlýnem.


Zámek Sychrov


Zámek Sychrov, ležící v severovýchodní části Čech, patří k našim nejvýznamnějším historizujícím zámeckým stavbám. Původně barokní zámek z let 1690-1693 si nechal postavit rytíř Lamotte z Frintroppu. Roku 1820 koupili od Valdštejnů panství Rohanové. Kníže Karel Alain G. Rohan nechal brzy na to někdejší barokní budovu zvýšit o patro a inicioval další přístavby.

Nejzásadnější změny proběhly za Kamila Josefa I. Rohana v letech 1847-1862. kdy zámek získal dnešní pseudogotickou podobu. Podílel se na ní především Josef Provot, který navázal na architektonické návrhy svého předchůdce B. Gruebera.

Prohlídková trasa obsahuje čtyřicetdva interiéry s bohatou řezbářskou výzdobou z dílny Petra Buška. Rohanská portrétní galerie, která čítá 248 portrétů, je největší sbírkou francouzského portrétního umění ve střední Evropě. Zachycuje nejenom příslušníky rodu Rohanů, ale i členy královské dynastie Bourbonů, jejichž podobizny jsou umístěny v tzv. královském apartmá. Zámecké pokoje doplňují i bohaté sbírky porcelánu, skla a cínu.


Valtice


Valtice jsou vynikajícím příkladem barokního slohu. Výstavba zámku je ve své první fázi, tj. zhruba do poloviny 17. století, spjata s knížetem Karlem Eusebiem z Liechtenštejna, který také podstatně ovlivňoval výslednou podobu staveb. Většinu z nich projektoval do roku 1641 G. G. Tencalla.

Manýristickou estetiku dvoupatrového zámku překryla v první čtvrtině 18. století modernější forma vrcholného baroka podle projektu J. B. Fischera z Erlachu. Zde jeho plány realizoval D. Martinelli, především po roce 1713.

Procházka zámkem je příjemným požitkem. Několik sálů a pokojů se honosí mimořádně bohatou barokní výzdobou stěn, které neubírá na hodnotě skutečnost, že většinou byly zásadně restaurovány ve druhé polovině 20. století.
Nejkrásnějšími z téměř dvou desítek interiérů jsou Zrcadlový sál, obrazárna, zámecká kaple a salónek prince Karla. Tyto i řadu dalších pokojů zdobí navíc nádherné nástropní malby.

Kouzlu Valtic rovněž nahrává přírodně krajinářský park, navazující od 19. století na obdobný park u zámku Lednice a obsahující hodnotné dekorativní stavby. Z nich nutno zmínit alespoň mohutnou kolonádu s korintskými sloupy, dostavěnou roku 1832 a Dianin chrám zvaný též Rendez-vous, připomínající římský vítězný oblouk (1812).



Zámky 2

11. března 2014 v 2:51 | Míša

Hrádek u Nechanic


Zámek ve stylu romantické gotiky dal v letech 1839 - 1857 postavit František Arnošt hrabě z Harrachu. Práce na této reprezentativní novostavbě vedl vídeňský architekt Karel Fišer, kterému za předlohu posloužil zámek Crewe Hall v anglickém Cheshire. Podle Fischerových návrhů byla provedena i výzdoba zámeckých interiérů, na které se podíleli například kameník Josef Kranner a sochař Josef Max.

Sály a pokoje zámku jsou skvostně vyzdobeny v novorenesančním a novogotickém stylu a rovněž jejich zařízení má celkově výbornou kvalitu. Nejvýznamnější součást mobiliáře tvoří předměty dovezené v 19. století z řady zámeckých staveb, především rakouských a německých, také však z Benátek, Anglie a Francie. Z interiérů vyniká Zlatý sál s krásným kazetovým stropem a mohutným ozdobným krbem, Rytířský sál s mimořádně náročnou truhlářskou výzdobou kolem dveří a dolní poloviny stěn a Mühlgrubský salón s vybavením ze stejnojmenného zámku, které pochází z roku 1573.


Jindřichův Hradec


Původní hrad založil Jindřich z rodu Vítkovců na počátku 13. století. Vlivný renesanční velmož Jáchym z Hradce započal v polovině 16. století s přestavbami méně významných budov starého hradu a po víceleté přestávce pokračuje stavební ruch i za Jáchymova syna Adama II. z Hradce, kdy celý areál získává vrcholně renesanční podobu. Svou velikostí a nádherou zastínilo sousední budovy na hlavním nádvoří tzv. Nové stavení Adamovo, projektované A. Ericerem, které dokončil roku 1587 Baltazare Maggi, podle jehož plánů vznikly další stavby v zámeckém areálu. Nejvýznamnější z nich je tzv. Rondel s velkolepou vznosnou klenbou a zlacenou reliéfní dekorací interiéru. Nádvoří uzavřely tzv. Velké arkády a v protějším rohu architektonicky odlišné Malé arkády.

Současně se zámkem se rychlým tempem rozvíjelo i město a na počátku 17. století se počtem domů řadilo v království hned na druhé místo za Prahu. Ještě dnes tuto slavnou minulost prozrazují krásné štíty renesančních a barokních domů na náměstí a církevní památky, např. kostel sv. Jana Křtitele s přiléhajícím minoritským klášterem nebo kostel Nanebevzetí Panny Marie s vysokou přístupnou věží.

Ve Starém paláci hradního a zámeckého areálu se nalézá síň s cennými nástěnnými malbami z roku 1338 s výjevy svatojiřské legendy. V přízemí Červené věže se dochovala i s částí původního zařízení pozdně gotická hradní kuchyně. V Adamově stavení se prochází interiéry s původními renesančními stropy a nástěnnými malbami. Z vybavení zaujme především raně renesanční dvojdílná skříň s erby Adama I. z Hradce a jeho manželky Anny z Rožmitálu, velká jídelní souprava Černínů se vzácným souborem habánské majoliky ze 16. a 17. století a obě rozměrná plátna ve Slavatovské jídelně od Salvatora Rosy a Petra Brandla.


Kačina


Nejvýznamnější klasicistní architekturu v Čechách nechal budovat od počátku 19. století Jan Rudolf, hrabě Chotek. Projekt vypracoval Ch. F. Schuricht, podíl na výsledné podobě slohově čisté novostavby měli rovněž J. Fischer a její stavitel J. F. Joendl. V celkově střídmém členění široce rozevřeného zámku zaujmou především monumentální kolonády v oblých spojovacích křídlech a portiky uprostřed hlavní zámecké budovy a bočních pavilonů.

V současnosti si mohou návštěvníci v zámeckých interiérech prohlédnout expozice o rodu Chotků a jejich panství, dokládající životní styl české šlechty v 19. a 20. století. V samostatné části je umístěna obrazárna s díly evropských mistrů 18. až počátku 20. století. V levém bočním pavilonu je umístěna knihovna kruhového půdorysu s vnitřním sloupovým ochozem, v pravém pavilonu si můžeme prohlédnout zámecké divadlo s jevištní technikou a kulisami z poloviny 19. století.


Lednice


Bohatý stavební vývoj současné romantické stavby byl již od středověku spjat s významným rodem Liechtenštejnů, kteří od 18. století využívali Lednici k reprezentačním účelům. Zámek se proto několikrát pozměnil podle dominujících stavebních slohů.

Dnešní podoba Lednice je výsledkem novogotické přestavby z let 1846-1858, jejímž autorem byl Georg Wingelmüller. Z konce 17. století se dochovaly honosné barokní budovy jízdáren, navržené architektem Johannem B. Fischerem z Erlachu. K zámku přiléhá na východní straně skleník, postavený v letech 1843-1845 podle projektu P. H. Desvignese.

Veřejnosti přístupné místnosti v přízemí zámku vynikají zejména řezbářskou výzdobou, což platí především pro knihovnu s nádherným vřetenovým schodištěm, impozantní vstupní halu a krásné stropy a spodní obložení stěn Tyrkysového, Červeného a Modrého salónu.

Nedaleko zámku Lednice, na levém břehu řeky Dyje, vznikla po roce 1801 podivuhodná stavba, nazývaná Janův Hrad. Projekt zhotovil architekt Josef Hardmuth. Exteriér tohoto originálního loveckého zámečku napodobuje ve smyslu tehdejšího romantického cítění středověkou zříceninu. Půdorys stavby tvoří čtyři nárožní věžovité útvary, které vymezují čtvercový prostor. Interiéry průčelního traktu, zdobené ornamentálními nástěnnými malbami, ostře kontrastují s vnější podobou objektu.

Dokonalým rámcem zámku je francouzská zahrada a rozsáhlý krajinářský park, jeden z největších v České republice. Lze v něm nalézt pozoruhodné dekorativní stavby, například Apollónův chrám, dostavěný roku 1819, empírový Chrám tří grácií (1825) a na bývalé moravsko-rakouské hranici Hraniční zámek (1827).

Na dohled od zámku vyčnívá z bohaté zeleně parku ladný minaret, ojedinělá architektonická památka vystavěná podle projektu Josefa Hardmutha v letech 1797-1804.



Litomyšl


Zámek v Litomyšli, jedna z nejvýznamnějších renesančních památek v Čechách, vznikl na místě sídla Kostků z Postupic, když se roku 1567 stali majiteli panství Pernštejnové. Vratislav z Pernštejna, jeden z nejmocnějších šlechticů v království, nechal vystavět zámek v letech 1568-1581 v podobě dvoupatrové čtyřkřídlé budovy se čtvercovým nádvořím. Hodnotná architektura je především dílem v Čechách působícího architekta vlašského původu Giovanniho B. Aostalliho (do roku 1575) a jeho synovce Ulrika Aostalliho. Do novostavby byly pojaty starší objekty v severním křídle, patrně někdejší biskupský palác. Sgrafita na fasádách provedl Šimon Vlach.

Nádvoří je tvořeno ze tří stran arkádami, čtvrtá strana je vyzdobena rustikou a chiaroscurem, představujícím především výjevy z antické mytologie. Celý obvod zámku lemují štíty, které patří k nejlepším ukázkám české renesance. V roce 1999 byl zámecký areál zapsán na seznam UNESCO.

V zámku je v současnosti přístupno 14 interiérů. Nejhodnotnějším je pozdně barokní zámecké divadlo s četnými dochovanými dekoracemi, zřízené v 90. letech 18. století.



Zámky

11. března 2014 v 2:39 | Míša

Zámek Boskovice


Nedaleko nad dnešním městem Boskovice stával od 13. století stejnojmenný hrad, opuštěný roku 1733. Dnes je pozoruhodnou zříceninou, v nedávné době stavebně zabezpečenou a nově opatřenou vnějšími hradbami odpovídající výškou původním. Nástupcem hradu se stal čtyřkřídlý zámek, vystavěný v letech 1819 - 1826. Stavebníkem byl kníže František Xaver z Dietrichštejna, který vybral pro zámek příhodné místo bývalého kláštera (zrušeného císařem Josefem II. roku 1784), jehož zdi byly pro stavbu částečně využity. Zámek nese typické slohové znaky empiru, jeho interiéry dokonce v nebývale čisté podobě. Dnes je opět majetkem hraběcího rodu Mensdorff-Pouilly.
Z interiérů vyniká hlavní sál, prostupující dvěma patry zámku. Zámecká instalace, zahrnující také bohatou knihovnu a obrazy nizozemských malířů, přibližuje návštěvníkům dobu první třetiny 19. století.












Zámek Častolovice


Na místě bývalé vodní tvrze Půtů z Častolovic vybudoval Friedrich von Oppersdorf (+1615) pozdně renesanční zámek, skládající se tehdy z horní části obytné a spodní části užitkové. Roku 1694 kupuje celé panství Adolf Vratislav ze Šternberka z jehož hraběcího rodu pochází i současná majitelka zámku.

Významnější přestavby se Častolovicím vyhnuly s výjimkou romantických úprav v 19. století, které byly později odstraněny ve prospěch původní renesanční podoby.

Nejkrásnějším interiérem je Rytířský sál s portréty Šternberků a renesančním kazetovým stropem. V jeho čtyřiadvaceti polích jsou vymalovány biblické výjevy ze Starého zákona. V sousední kapli Božího Těla se nalézá oltář tyrolského původu s pozdně renesančními reliéfy (1601) a nástropní fresky z pozdější doby. Dvacet zpřístupněných pokojů připomíná život na zámku od renesance po biedermeier. Jídelna je zdobena obrazovou galerií českých panovníků. Na zámek navazuje anglický park z 19. století s jezírkem, růžovou a vodní zahradou a mini-zoo.


Červená lhota


Jednou z nejromantičtěji položených památek v Čechách je jihočeský vodní zámek Červená Lhota. Vyrůstá na skále, která se přehrazením údolí a vzedmutím vodní hladiny stala malým ostrůvkem. Zemanskou tvrz koupil roku 1530 Jan Kába z Rybňan a brzy na to ji přestavěl na renesanční zámek.

Po roce 1641 se Lhota stala majetkem Slavatů, pánů na nedalekém Jindřichově Hradci. Před polovinou 19. století nechal E. J. Schönburg-Hartenstein upravit zámecký exteriér v romantickém duchu. Na počátku 20. století cimbuří a jiné neogotické prvky zmizely. Architekt H. Walcher z Moltheimu je nahradil pseudorenesančními štíty s oblouky nahoře, pro Červenou Lhotu dnes charakteristickými.

Návštěvníci vstoupí nebo nahlédnou do šestnácti velmi útulných, komorně laděných interiérů, vypovídajících o životě od renesance až po 19. století. V paměti utkví portrét "Ošklivé vévodkyně" Markéty Tyrolské a Korutanské zvané "Pyskatá", či vzpomínka na hudebního skladatele Karla Dietterse z Diettersdorfu.

Zaujme Pánská pracovna s renesančními obrazy a uměleckými díly z téže doby, barokní jídelna s bohatou štukovou výzdobou i půvabný Francouzský salon zařízený ve stylu druhého rokoka. Z oken na jižní a západní straně zámku se otevírají neobyčejně působivé pohledy přes hladinu jezera do zámeckého parku.


Dětenice


Dětenice se nacházejí v okrese Jičín, 68 kilometrů severovýchodně od Prahy. Ve 14. století v těchto místech stávala tvrz, kterou přestavěl rod Křineckých z Ronova na zámek, dodatečně doplněný mohutnou věží. Roku 1760 koupil Dětenice hrabě Jan Kristián Clam-Gallas, iniciátor zásadní pozdně barokní přestavby zámku. Přibližně o století později získali panství Maltézští rytíři, za nichž došlo k úpravám zámku. Později nabídli objekt k prodeji a zájem o něj projevila dokonce i španělská královna. To se však státním úředníkům ve Vídni nezamlouvalo a zámek koupil průmyslový podnikatel Adolf Bloch. V roce 1948 vyvlastnil objekt stát, který ho nechal zpustnout. Naštěstí v letech 1998 - 2001 proběhla rozsáhlá rekonstrukce zámku, po které byl zpřístupněn návštěvníkům.
Zámecké interiéry jsou vybaveny převážně barokním a klasicistním nábytkem a dalšími předměty uměleckého řemesla. Stěny a stropy jsou zdobeny freskami a nástěnnými malbami, některé ještě rokokovým nebo klasicistním štukem. Je zde sbírka obrazů a zbraní.


Frýdlant


Mohutný, raně gotický hrad vybudoval mocný rod Ronovců, z jejichž doby pochází jádro válcové věže, která ještě dnes tvoří dominantu celé stavby. V roce 1278 přechází frýdlantský hrad v držení pánů z Biberštejnu, kteří jej rozšiřují o další objekty. Vnější podobu Frýdlantu podstatně proměnila renesance, především ve druhé polovině 16. století, kdy italský architekt Marco Spazio vystavěl v podhradí patrový zámek s renesančními štíty a se sgrafitovou výzdobou fasád. Již stojící objekty se vnějškově musely přizpůsobit novému stavebnímu slohu.

Po bitvě na Bílé hoře (1620) získal panství Albrecht z Valdštejna a po jeho zavraždění obdržel zámek Matyáš Gallas, vrchní velitel císařské armády. Po požárech zámku (1676 a 1684) dochází k raně barokním přestavbám. V 19. století se začaly do architektury hradu a zámku promítat historizující stavební zásahy. Pozoruhodnost - sbírky v zámku byly veřejnosti zpřístupněny již od roku 1801.

Ve Frýdlantě prochází návštěvníci více než padesáti přístupnými interiéry, průvodcovská trasa je proto delší a fyzicky náročnější. Mnoho pokojů má vynikající historizující výzdobu. Interiéry jsou vybaveny nábytkem z posledních čtyř století, je zde keramika a porcelán, kvalitní zbrojnice a v menším rozsahu další sbírky. Ke kuriozitám patří dvě stovky dýmek. Z období kolem roku 1900 pochází zámecká kuchyně s ojedinělým souborem měděného a cínového nádobí. Obě kamna a gril jsou stále ještě funkční.


Zámek Hluboká


Na místě dnešního zámku stával od druhé poloviny 13. století raně gotický hrad, podstatně rozšířený koncem 15. století Vilémem z Pernštejna. Roku 1562 prodal král Ferdinand I. Hlubokou do dědičného vlastnictví pánům z Hradce, kteří hrad přestavěli na renesanční zámek. O století později koupil hlubocké panství Jan Adolf I. Schwarzenberg, zakládající člen rodové větve, která působila v jižních Čechách bezmála tři sta let. Na přání knížete Adama Františka, Adolfova vnuka, přestavěli na počátku 18. století P. I. Bayer a jeho nástupce A. E. Martinelli zámek do podoby barokní.

Ve druhé třetině 19. století se rozhodli kníže Jan Adolf II. s manželkou Eleonorou přestavět Hlubokou ještě jednou, tentokráte do podoby romantické. Projekt vypracoval architekt Franz Beer a ten také stavební práce, zahájené roku 1840, po dvacet let řídil. Staré budovy byly zbourány a místo nich nově vystavěn malebný zámek ve stylu tudorské gotiky. Jeho náročnou vnější a vnitřní výzdobu dokončil roku 1871 Beerův nástupce Ferdinand Deworetzky.

Hluboká patří bezpochyby k nejkrásnějším zámkům Čech. Stěny a stropy reprezentačních sálů v prvním patře zámku jsou obloženy ušlechtilým dřevem s neobyčejně bohatou truhlářskou a řezbářskou výzdobou. Ložnici a oblékárnu kněžny Eleonory, Hamiltonův kabinet a čítárnu zdobí obrazy evropských mistrů 16. - 18. století, krásné lustry, pozdně renesanční vitráže a delfská fajáns.

Nejvzácnější kusy nábytku jsou umístěny v Ranním salónu a doplněny malovanými čínskými vázami z 18. století. Portréty na stěnách Ranního salónu, malé jídelny, kuřáckého a přijímacího sálu představují nejvýznamnější příslušníky schwarzenberského rodu. Na stěnách velké jídelny je vystaven hodnotný soubor tapisérií, utkaných v Bruselu v první polovině 17. století. Největším sálem je knihovna s kazetovým stropem, převezeným na Hlubokou z rodového hradu Schwarzenberg.






Kam na výlet - Český ráj

11. března 2014 v 2:10 | Míša
Jednalo by se o jednodenní výlet - opravdu dlouhý den :D výjezd brzo ráno, návrat pozdě večer, ale dle mě se to stihnout dá ;) Případně by se dalo zajistit někde levné ubytování a všechno sfouknout během jednoho víkendu ;)

Prachovské skály


Necelých 10 km severozápadně od Jičína, na území CHKO Český ráj, leží jedno z nejnavštěvovanějších skalních měst u nás o výměře 262,2 ha. Silně rozčleněná plošina vznikla z usazenin pískovců, slínovců a opuk v druhohorách. Křídovými horninami pronikly v neogénu drobná vulkanická tělěsa a přispěly tím k rozrušení celistvosti plošiny, která se začala působením vody a větru rozpadat na jednotlivé skalní bloky, věže a sloupy. Skalní útvaryPrachovských skal dosahují výšky až 40 metrů.

V celých Prachovských skalách je velmi hustá síť značených stezek. Malý okruh po žluté značce vede od Turistické chaty přes vyhlídky Míru a Českého ráje zpět přes Císařskou chodbu a trvá asi 1 hodinu. Náročnější okruh po zelené značce vede přes více vyhlídek a do vzdálenějších koutů skal v délce 3,5 km.




Besedické skály


Mezi nejpěknější místa v Českém rájí patří Besedické skály. Oblast tří skalních měst se rozkládá na jižním a západním úbočí vrcholu Sokol, 300 metrů vysoko nad údolím Jizery.

Na jihovýchodním okraji vrcholové plošiny leží Besedické skalní město se skupinou skalních věží dosahujících velikosti 10 metrů. Z vyhlídky Vysoká skála je částečný výhled na Klokočské skály a směrem na Trosky. Jižní okraj vyplňuje skalní město Kalich s častými výklenky a zřícenými bloky. V jednom z nich je upravena skalní modlitebna s vyobrazenými verši a kalichy. Připomíná místo, kde se ukrývali čeští bratří po porážce na Bílé hoře.

Největší skalní město Chléviště se rozkládá na západním úbočí Sokola a vyznačuje se okrajovýmí skalními věžemí vysokými přes 20 metrů. Z upravených skalních vyhlídek je krásný pohled do údolí Jizery na Vranovský hřeben a Ještěd v pozadí. Z Husníkovy vyhlídky lze také dohlédnout směrem na jihozápad až k Bezdězu. Vnitřní část Chléviště se vyznačuje četnými slujemi, puklinovými jeskyněmi, soutěskami a průchody ze zřícených skalních bloků. Vrchol Sokola na severu plošiny je tvořen vyvřelým čedičem a suťovým polem s malou skalkou, z které je pěkný výhled na protější Suché skály. V blízkosti vrcholu stojí dvě osamocené pískovcové skály, jedna s reliéfem M. Tyrše.

Z parkoviště po červené značce k rozcestí turistických cest, odtud vychází okružní žlutá značka dlouhá 5 km.


Drábské světničky


V oblasti Příhrazské vrchoviny v Českém ráji se původně nacházelo šest středověkých hradů. Kromě nejlépe dochovaného hradu Valečov se z ostatních zachovaly většinou jen tesané světničky v pískovci bývalých hradů jako Klamorna, Hynšta nebo Drábské světničky.

Drábské světničky byly vybudovány na izolovaných pískovcových blocích o výšce kolem 15 metrů. Dochovaly se zde dvě desítky tesaných místností různých funkcí, zbytky pěti chodeb a tesané kapsy ve kterých byly zasazeny dřevěné stavby. Dominantou byla mohutná věž chránící vstup po padacím mostě. Nejvýznamnějším objektem je světnice s tesaným oltářem objevená roku 1921.

Od Dnebohu vede cesta místy strmě do kopce po modré značce a míjí zajímavé místo sesuvu půdy. Dnes je možno toto místo poznat podle stromů, které ve snaze vyrovnat původní směr růstu, narostly do oblouku. Z parkoviště u Krásné vyhlídky vede skoro po rovině 1 km dlouhá cesta po červené značce s občasnými vyhlídkami ze skal.




Hruboskalsko


Hruboskalské skalní město leží 5 km jihovýchodně od Turnova v Českém ráji.

Hruboskalské pískovce mají mocnost až 120 metrů a vytváří plošinu s nejvyšší nadmořskou výškou 380 metrů, která se směrem do údolí Libuňky rozpadá a vytváří tak typické skalní město. Desítky skalních věží dosahují z údolní strany až 90 metrů a mají oblé vrcholky. Rokle a soutěsky na okraji vytváří romantická zákoutí. V jedné z nich je upraveno tzv. Adamovo lože.

Přes skalní město prochází řada značených cest a naučná stezka o délce 7,5 km s dobou prohlídky 3-4 hodiny.



Klokočské a Betlémské skály


Výrazným útvarem přírodní rezervace Klokočské skály je skalní stěna nad vsí Klokočí v délce 2 km. Stezka vedoucí nad stěnou nabízí severní výhled na oblast Besedických skal a na horu Kozákov na východě. Se vsí je spojena upravenou skalní rozsedlinou Klokočské průchody. Kamenné schody vedoucí nahoru byly využívány již ve středověku, kdy tudy vedla kupecká cesta, jsou 70 metrů dlouhé a výška okolních stěn je až 20 metrů.

Jižním směrem se Klokočská kuesta svažuje a je rozčleněna roklemi s mnoha otvory a jeskyněmi. Největší jeskyně Postojna (Amerika) má rozměry 18 x 16 metrů a výšku 2,5 metrů. Do jeskyně ovšem vede vstupní otvor pouze o průměru 80 centimetrů.

Ve východní části Klokočských skal stojí ruiny hradu Rotštejn s vytesanými místnostmi a vstupní skalní bránou.

Západní oblast volně přechází do drobného skalního města Betlémské skály s vyhlídkovým útvarem Zdenčina skála poskytujícím rozhled do údolí Jizery dnes omezený vzrostlými stromy.

Na skalní masiv vede z Klokočí přes Průchody červená značka do Betlémských skal, nebo je možno jít po žluté k jeskyni Postojna, případně na druhou stranu na Rotštejn.




Maloskalsko


Přímo nad letoviskem Malá Skála vyrůstá od hladiny Jizery pískovcový Vranovský hřeben, který se táhne směrem na západ až po skalní hrad Frýdštejn. Dominantou hřebenu nad Jizerou je zřícenina gotického hradu Vranov.

Hrad Vranov byl založen až v 15. století v době husitských válek. Místnosti hradu byly vystavěny částečně tesané a zčásti dřevěné, ale již kolem roku 1500 opuštěny. Na počátku 19. století přeměnil zříceninu František Zachariáš Römisch v romantický Pantheon na paměť známých osobností. V objektu hradu a okolí rozmístil romantické pomníky a sochy, oslavující spisovatele, básníky, české panovníky a vojevůdce. V bývalém hradním paláci vznikla Síň hrdinů s instalovanými sochami tří císařů. Na hradním nádvoří vystavěl kapli v novogotickém stylu, která však sloužila jako lovecký zámeček. Hradiště je dnes propojeno můstky a schodišti, po kterých je možno vystoupat až k vrcholovému kříži 130 metrů na hladinou Jizery.

Další přístupnou vyhlídkou mimo Pantheon je tzv. Zahrádka s výhledem na Jizeru a Suché skály na protějším břehu.

Od můstku pro pěší přes Jizeru vede červená turistická značka nahoru kolem Vranova - Pantheonu až na Frýdštejn.

Kam na výlet 2

11. března 2014 v 1:52 | Míša
Jednalo by se o celodenní výlet, během kterého bychom snad stihli všechno toto:

Adršpach - Křížový vrch

Přírodní rezervace Křížový vrch (původní název Rozsochatec, někdy nazývaná i Křížová cesta) je izolovaným pozůstatkem tabulové plošiny s několika skalními věžemi a pilíři. Celé skalní uskupení má podkovovitý tvar a střední část je snížená. Na vrcholu skal je umístěný železný kříž z roku 1857 na pískovcovém podstavci s plastikami svaté Anny, Josefa a Jana Nepomuckého. Do skal formou basreliéfu je zasazená litinová křížová cesta, která je částečně polychromovaná a byla vytvořena v 17. století.
Východiskem je parkoviště u hotelu Lesní zátiší, odkud se můžeme vydat 1 km po žluté turistické značce ve směru na Zdoňov. Skalním městečkem prochází zelená značka v délce 1 km. Z vrcholu Křížového vrchu jsou pěkné výhledy na Skalní město Adršpach a Krkonoše. V nedalekém Zdoňově můžete navštívit velice cenný kostel svaté Trojice stavitele Carla Valmadiho, kamenný pranýř z roku 1668 a smírčí kříž.



Jiráskovy skály

Skalní město: Na kopci, kterému zdálky vévodí skála zvaná Biskup, jsou skalní útvary rozloženy ve dvou skupinách, které od sebe odděluje silnice a malý barokní zámeček. První se soustředí nad Černým jezírkem okolo bývalého hradu Skály, kde je dnes vyhlídka s výhledem na Ostaš a Polici nad Metují. Další skalní uskupení je okolo vrcholku kopce Čáp (786m), který je nejvýše položeným místem této oblasti. Pohled do krajiny však částečně omezují dokola čnící vrcholky stromů. Prochází tudy příjemná cesta skalami, která ústí do Teplického skalního města.



Ostaš

Přírodní rezervace Ostaš, vyhlášená roku 1956, se nachází ve vrcholové části stolové hory Ostaš s výškou 700 m. Ostaš se dělí na Horní labyrint a Dolní labyrint a turistický okruh návštěvníkům nabízí pohledy na rozmanitou soustavu skal, jeskyní, chodeb a další bizarní útvary. Na vrcholu Ostaše skály tvoří náhorní plošinu. Tyto skalnaté výchozy a vrcholová Frýdlantská skála vyniknou pěknými výhledy do broumovského a polického okolí. Ostaš stejně jako okolní města poskytoval lidem úkryt v dobách útlaku a ohrožení, proto se ve skalách setkáme se Slují českých bratří. Z dalších významných skalních útvarů zmíníme například skalní útvar Zrádce, Mohylu smrti, Čertovo auto, nebo Zbrojnoše se skupinou Medvědů.

Vyhlídkový okruh je značen modrou turistickou značkou. Ke Sluji českých bratří a do Kočičích skal vede zelená značka, k Samaritánskému prameni pak značka modrá.
Pod Ostaší je parkoviště dostupné z Police nad Metují, nedaleko od vstupu do skal se nachází restaurace se zahrádkou.




Broumovské stěny

Národní přírodní rezervace Broumovské stěny, vyhlášená roku 1956, představuje v krajině výrazný 10 až 12 km dlouhý hřbet mezi městy Police nad Metují a Broumovem. Do Broumovské kotliny stěny spadají příkře, směrem k Polici nad Metují se svažují mírněji. Broumovské stěny tvoří samostatná skalní města, skalní věže, hluboké rokle a velice zajímavé skalní hřiby. Temeno broumovský stěn je skalnaté a turistům nabízí četná místa dalekého výhledu. Mezi nejkrásnější a nejvyhledávanější patří s hlavního hřebene přístupné vyhlídky Hvězda, Supí koš, Modrý kámen, Kovářská rokle, Zaječí rokle, nebo Junácká vyhlídka nedaleko Božanovského Špičáku. Z výrazných věží nelze opomenout věže Kočka, Lucifer, Kačenka, Sova a další. Nejvyšším vrcholem Broumovských stěn je Božanovský Špičák s výškou 773 m. Právě v jeho okolí je nejvyšší výskyt zvětráváním vzniklých skalních hřibů (hřiby U Turka a mnoho dalších) a mís. Ze skalních útvarů jsou v Broumovských stěnách zastoupeny i jeskyně a skalní brány, například jeskyně Kovárna v Kovářově rokli a Kamenná brána. V nejchladnějších pseudokrasových jeskyních je zaznamenán výskyt ledu i v červenci. Celý hřeben Broumovských stěn je hustě protkán sítí turistických značek. Křižovatkou a centrem turistických setkávání je Hvězda s kaplí Panny Marie Sněžné a turistickou chatou. Turistické značení vede i do odlehlejších míst, např. do oblasti Malé a Velké kupy. Broumovské stěny jsou vyhledávaným místem pro běžkaře a v menší míře nabízejí i lezecké terény, ne však tak atraktivní jako v sousedních skalních městech.



Kam na výlet

11. března 2014 v 1:15 | Míša

AquaPalace Praha

Vodní svět:
  • Palác relaxu (plavecký bazén, vířivky a masážní lavice, rychlá řeka)
  • Palác pokladů (bazén s umělým vlnobitím, dětská vodní hřiště a brouzdaliště, dětský bazén s vrakem pirátské lodi, vířivka)
  • Palác dobrodružství (3 skluzavky, 6 tobogánů, vířivky, pomalá řeka)
  • Korálový dóm (korálový bazén sousedící s mořskými akvárii a barem)
  • Venkovní zóna (venkovní bazén, masážní lavice, v teplém období divoká řeka, venkovní relaxační plochy na opalování, dětské vodní hřiště)

Saunový svět:
  • Finské sauny (Malá finská sauna, Velká finská sauna, Bio sauna, Sauna - Vulkán, Aromatická bylinná sauna, Kneippovy lázně, vířivky, aromatické sprchy, ochlazovací bazének, relaxační místnosti, venkovní terasa)
  • Římské lázně (Římský bazén, Laconium, Caldarium, Tepidarium, Solná lázeň, Parní lázeň, aromatické sprchy, relaxační místnost)
  • Venkovní sauny (Srubová baňa, Zemní baňa, vířivky, relaxační terasa)




Jednalo by se o celodenní výlet - každý by si jistě našel to svoje ;)
Cena výletu: Vodní a saunový svět: celodenní vstupenka 819 Kč/osoba

__________________________________________________________________________________________________________

Adršpašské skály

Adršpašské skály jsou skutečným přírodním zázrakem. Je to místo, kde člověk žasne nad uměním přírody.

Prohlídku začnete u vstupu u hotelu Lesní zátiší, nebo u druhé pokladny u informačního střediska naproti železniční zastávce. Na začátku trasy narazíte na Strážce skal, následuje Orlí hnízdo a za ním jeden z nejhezčích útvarů Džbán, jehož ucho má tvar delfína. Na pravé straně cesty minete Krakonošovu lenošku a za mostkem přes stroužek řeky Metuje číhá už jeden z nejfotografovanějších a nejimpozantnějších útvarů - Homole cukru. Stojí doslova na své špičce a člověk má dojem, že dlouho už stát nebude, a tak ji pro jistotu zejména děti podpírají klacíky, aby ještě chvíli stála. Lesní cesta pokračuje skalami až k prvnímu volnějšímu prostranství tzv. Předměstí. Na něm čeká další řada zajímavých skalních útvarů, např. Rukavice nebo Dvojčátka v peřince. Hned za Rukavicí, kde skalní masivy ponechávají jen úzký průchod, stojí gotická branka, kterou jste možná zahlédli v nejedné české pohádce. Vchod do vlastního skalního města byl původně zde. Následuje Dlouhá chodba a tou se dostanete až na pohádkové Sloní náměstí, kde se to choboty opravdu jen hemží. Pak přijdou na řadu proslulá skaliska jako Milenka a Krakonošova ložnice. Tuto část prohlídky uzavírá Malé Náměstí se Stříbrným pramenem a Malým vodopádem.

Vodopád a projížďka po jezírku
Napravo vede odbočka k Velkému vodopádu, který předvádí divy na přání. Zkuste do něj z plna sil zakřičet "Krakonoš" a uvidíte, zda heslo funguje. Od vodopádu se po strmých železných žebřících dostanete až k romantickému Jezírku, po něm vás povozí černým humorem oplývající převozník. Po návratu na Malé náměstí pokračuje prohlídková trasa vpravo kolem Prašné brány ke Skalnímu hradu, kde je nejhezčí vyhlídka na Milence, nejvyšší a nejkrásnější sousoší celé oblasti. Odtud pokračujte nad Řeřichovu rokli a za chvíli je v dohledu Skalní hrad a dvě věže Gilotiny. Následuje Želva, Cukrovar se štíhlým komínem a pod ním velkolepá vyhlídka na mohutné a slavné adršpašské souskalí Starostu a Starostovou.

Za myší dírou
Mezi touto dvojicí projdete tajuplnou soutěskou nazvanou Myší díra. Touto krásnou a dlouhou soutěskou se doslova protáhnete až ke Krakonošovu piánu. Celý prohlídkový okruh uzavírá Skalní ozvěna, kde již roku 1783 bylo pro potěšení turistů hráno na lesní rohy a stříleno z moždíře. Zvuk výstřelu se sedminásobně vrací od stěny Křížového vrchu. Celou prohlídku ukončíte procházkou okolo Lomu - bývalé pískovny, dnes zatopené spodními prameny. Její tyrkysově blankytná voda je balzámem pro oči. V lomu je možné vypůjčit si lodičku a završit krásný výlet příjemným kolébáním na vlnkách.





Jednalo by se o celodenní výlet. Nejdříve bychom prošli Adršpašské skalní město. Potom bychom se v blízké restauraci najedli. Podle času a nálady bychom ještě zajeli do Teplic do dalšího skalního města.

Cena výletu: vstupné je 70 Kč/osoba, 100 Kč/parkoviště. V případě navštívení obou skal to pro dva lidi vychází na 430 Kč. + nějaké to jídlo. Takže do 1000 Kč.

__________________________________________________________________________________________________________

ZOO Praha

Myslím, že Zoo vám složitě představovat nemusím. Zvířátka zná snad každý.



Jednalo by se o celodenní výlet. Jen než se to proleze, + člověk si sem tam někde sedne, něco vyfotí..
Cena výletu: vstupné 200 Kč/osoba + něco na jídlo. Dvě osoby se do 1000 Kč určitě vlezou.

__________________________________________________________________________________________________________

Sněžka

Nejvyšší horu všichni známe.

Šlo by se buď pěšky, nebo je v provozu lanovka. Lanovka až nahoru vyjde na osobu na 390 Kč. Pokud by se šlo pěšky, jedná se o levný výlet, který vám ale dá pěkný zážitek.

Jednalo by se o výlet celodenní. Nahoru, posedět, posvačit, vyfotit a dolů.

__________________________________________________________________________________________________________


Ještěd

V podstatě platí to samé, co u Sněžky, jen jiná lokalita.

 
 

Reklama